Zámek Orlík

25. 7. 2016

1. Pondělí někdy může znamenat problém
Je dobré mít volné pondělí. Nikam nemusíte spěchat a pokud sedíte na terase a svítí na vás ranní sluníčko, tím lépe. Ovšem na dovolené asi neprosedíme den na terase, tak uvažujeme, kam bychom mohli zajet. Nápadů je několik, ale nechceme jet příliš daleko, stačí maximálně pár desítek kilometrů, však v okolí je dost zajímavých míst. Má to však háček. Pondělky jsou pro památky dnem zavíracím, o čemž se přesvědčuji vyhledáváním na notebooku. Když se už poněkolikáté přesvědčuji, že mnou vybraná památka není v pondělí dostupná, začínám mít pocit, že snad nic neobjevím. Ale i výjimky se najdou. Najedu na stránky Orlíku, kde jsou návštěvní dny uvedené s volným pondělím, ale pod tím je připsáno, že v červenci a srpnu je otevřeno každý den! To nás oba potěšilo a bylo rozhodnuto. Pojedeme na Orlík, stejně jsme o tom už uvažovali. Navíc obvyklý pohled na jasnou oblohu slibuje krásný den. Nějaké horko asi nebude, ale to je na výlet nejlepší. Brzy jsme připraveni vyrazit.

2. Počasí dovede někdy pěkně překvapit...
Vyjíždíme z Příbrami a pozorujeme, že sluníčko se schovalo za mraky. Čím víc se městu vzdalujeme, obloha je tmavší a na náladě to zrovna nepřidá. No co, máme bundy a deštník v tašce. I v mírném dešti to zvládneme. Navigace nás směruje na Milín, ještě si libuji, že jsem netušila, že budu tak blízko místu, kde padly poslední výstřely 2. světové války. Za Milínem se dáváme doleva a projíždíme lesnatým úsekem. Cesta zde je spíše úzká a protože je zataženo, tmavá. Najednou na čelním skle pozorujeme první dešťové kapky. Začíná pršet, pronášíme poněkud zklamaně. Jedeme dál a postupně déšť získává na intenzitě. Nejen, že venku prší, ono tam doslova leje. Stěrače fungují na plné obrátky a přítel zpomaluje. Pokračujeme dál, ale je to čím dál horší. Dostali jsme se do pásma průtrže mračen. Jedeme téměř krokem, přítel má oči upnuté na předním skle, aby vůbec poznal, kde je silnice. Zatím o tom nemluvíme, ale asi oba začínáme uvažovat o návratu domů, v takovém počasí je výlet vyloučen. Jedeme však pomalu dál oblastí, kde zvláště v takovém lijáku jsme nepotkali jiné auto. Viditelnost je stále horší, není vidět ani z boku, z oblohy se valí proudy vody. Přítel říká, že by nejraději někde zastavil. Projíždíme vesnicí Kožlí a napravo se za stromy vynořila budova, jak později čtu, je to penzion U Nováků. Před ním je menší plocha, kde můžeme zaparkovat. Tady počkáme. Pozoruji, jak z protějšího mírného svahu stékají v trávě proudy vody, půda nestačí vsakovat, je to typická přívalová srážka. Po chvíli pozorujeme, že déšť poněkud ustává a my nahlas uvažujeme, co podnikneme. Jsme přibližně 2 km od vesnice Orlík n. Vltavou, proto dojedeme na místo a uvidíme, co dál. Přítel tady byl už loni, tak ví, kde zaparkovat a jak se jde k zámku.

3. Konečně jsme na místě
Obloha se vyjasnila, ale stále drobně prší. Z Příbrami je to sem asi 30 km a podle mapy 28 minut, ale my, kvůli počasí, jsme jeli podstatně déle. Parkoviště na Orlíku je asi z poloviny zaplněno auty, ale nikdo nechodí venku. Po chvíli déšť ustává a z několika aut začínají vystupovat návštěvníci, kteří ten slejvák přečkali v autě podobně jako my. Vycházíme z parkoviště a bundy máme s sebou, i když se zatím ukazuje sluníčko. Všude jsou kaluže, takže kličkujeme mezi nimi a na parkovišti už jeho správce vybaven kartáčem na holi odmetá vodu z velkých kaluží, aby se tam lépe chodilo. Z parkoviště se dáváme vpravo mezi domky.  Jsme ve vesnici, kde žije pár stovek obyvatel, ale v sezóně jim kolem domků procházejí stovky turistů k zámku.

Postupně se terén svažuje, což napovídá, že se blížíme k přehradě. Jsem tady poprvé, pozoruji okolí a všímám si, že vpravo je restaurace. Napadá nás stejná myšlenka - sem bychom mohli zajít na oběd. Cestou jsme viděli několik tabulí, které zvou do této restaurace. Ještě pár kroků dolů a mezi stromy se objevuje bílá stavba, spíš její věže. Ano, je to zámek Orlík.

4. Jsme připraveni na zámecký okruh
Stojíme před zámkem, přesněji řečeno na ploše, ze které je vidět už celé zámecké průčelí, pár laviček a za nízkým kamenným plotem poprvé vidím Orlickou přehradu. Slunce už doslova praží na zmáčenou zemi, během chvíle se voda začíná vypařovat a začíná být dusno. Během asi půlhodiny takové zvraty. Fotím první záběry a při tom se dáváme doprava, kde je malé jezírko s ostrůvkem a vodotryskem.

Bylo by tu hezké posezení, ale všechno je mokré od deště. Jdeme dál ke kamennému hrazení a nahlížíme dolů. Přítel mě upozorňuje, že tam dolů je možno sestoupit a jít na vyhlídku až k přehradě. Jdeme dál a během chůze si prohlížíme zámek, láká nás pohled naproti na přehradu. Je tam krásně vidět na protější břeh, občas projede loď s turisty. My však jdeme po kamenném mostě k zámeckému portálu a podchodem se dostáváme na nádvoří. Napadá nás stejná myšlenka - představovali jsme si to poněkud větší. Fotografie opravdu zkreslují. Jdu do pokladny a dovídám se, že nejbližší prohlídka začíná za pár minut, takže to máme bez čekání. Tady prý dávají vstupenku v podobě pohlednice, ale bohužel, v této chvíli nefunguje počítač. Dostávám tedy běžnou vstupenku a k ní dvě pohlednice zámeckého interiéru. Vznáším dotaz ohledně focení, ale odpověď je zamítavá. Pan kníže zakázal focení v intérierech. Prý se domnívá, že to kdysi pomohlo zlodějům a zámek byl vykraden. Tak nevím, docela by mě zajímalo, jestli v minulosti to focení vůbec umožnili... Přichází průvodce a po kontrole vstupenek pokračujeme schodištěm do 1. patra a začínáme svou prohlídku.

5. Začínáme o zámku Orlík

Zámek Orlík nad Vltavou ležící v Jižních Čechách mnohé okouzlí již na první pohled. Tato  novogotická stavba, která se kdysi tyčila nad údolím řeky Vltavy, je jedním z mála dochovaných sídel staré rodové šlechty. Dnes je zámek situován na břehu Orlické přehradní nádrže.

6. Královský gotický hrad

První písemné zmínky o tomto zámku pocházejí z roku 1253. Ještě dříve zde ale údajně stával malý hrad sloužící k vybírání cla z plavby po řece Vltavě. Tento hrad byl však ve 13. století přestavěn a vznikl raně gotický královský hrad sloužící jako správní středisko a sídlo Václava II. Hrad byl dvojdílný. O podobě dnes již zcela zaniklého předhradí však nic nevíme. Jádro na konci ostrohu mělo tvar nepravidelného lichoběžníku s delší jihovýchodní stranou a zkoseným východním nárožím. Tvar čela jádra na jihozápadě byl determinován tvarem skály, jenž zde příčně přetíná přístup a stačilo ji pouze obezdít, aby vznikla čelní štítová hradba. Obranyschopnost této bariéry byla ještě zesílena okrouhlou věží Uherkou v nároží západním, věžicí (dnes polookrouhlou) v nároží jižním a mezi nimi, uprostřed hradby, vystupujícím polookrouhlým objektem, v jehož interiéru byla dokonce umístěna hradní kuchyně. Tato koncepce měla jistě svůj vzor v progresivním hradním typu - francouzském kastelu. Je zde  možnost, že řešení čela jádra hradu Orlíka má svůj vzor v královském hradu Džbánu, pocházejícím pravděpodobně ze stejné doby jako Orlík. Před čelem jádra byl vyhlouben příkop, přes nějž vedl pod věží Uherkou most k bráně. Brána do nádvoří měla podobu průjezdu vysekaného do skály. Dnes je nádvoří zcela obestavěno budovami, jejichž doby vzniku se výrazně liší. Nejdříve vznikl palác na nejchráněnějším místě nad srázem nad řekou. Ve svém severozápadním nároží vybíhal tento palác v mohutný blok zdiva, snad věžici sloužící ke kontrole řeky. Stáří křídla přiléhajícího k jihovýchodní hradbě přesně neznáme, ale soudě dle skladby prostor, může pocházet již ze 13. století. Nejstarší detail tohoto křídla - dvě pole křížové klenby v jižní části přízemí - pocházejí ze 14. století. Když hrad přešel do majetku Karla IV., prošel mnoha dalšími úpravami a došlo také k jeho značnému rozšíření. Součástí hradu už tedy nebyla jen válcovitá věž a palác, ale přibyly také četné obytné budovy.

7. Orlík za Švamberků

Do 16. století hrad vzkvétal, pak jej však zachvátil ničivý požár, při kterém byla velká část hradu zpustošena. Tehdejší majitel Václav Zmrzlík hrad opustil a nechal jej napospas osudu. Poničený hrad odkoupili Švamberkové, kteří se zasloužili o jeho znovuzrození. Dostavěli další obytné prostory, kapli, upravili interiéry a zdokonalili obranný systém hradu. Švamberkové žili na Orlíku až do roku 1611, poté se přesídlili na hrad Třeboň a všechen jejich majetek byl zkonfiskován. Proč k tomu došlo? Posledním z rodu Švamberků byl Petr, který stejně jako jeho otec patřil k předním osobnostem protestantské strany před vypuknutím českého stavovského povstání. To předurčilo Petra k tomu, aby se po Druhé pražské defenestraci 23. 5. 1618 stal jedním ze 30 stavovských direktorů země. Po vítězství na Bílé hoře (1620) nad českými odbojnými stavy přikročil císař Ferdinand ihned k dobývání hradů odbojných pánů - Orlík se vzdal vojskům generálů Baltazara Marradase a Dominika Huerty v roce 1621 - načež byl dokonale vyloupen a zplundrován. Mezitím byl Petr ze Švamberka i s potomky potrestán konfiskací veškerého majetku. Smrti na staroměstském popravišti unikl Petr Švamberk jen díky tomu, že "dokázal" včas civilně zemřít (1620).

8. Jak se orlické panství se stává majetkem Schwarzenberků

Zbytky zařízení Orlíka odvezl jeho nový majitel Adam ze Šternberka na hrad Bechyni. Po smrti Šternberka v roce 1623 kupuje Orlík od císaře Jan Oldřich z Eggenberka a to za celkem 159.360 kop grošů. V témže roce se stal Eggenberk říšským knížetem a v roce 1628 vévodou krumlovským. Manželkou posledního bezdětného Eggenberka Jana Kristiana (+1717) byla Marie Ernestina Schwarzenbergová (+1719), která odkázala eggenberský majetek svému synovci Adamu Františku Schwarzenbergovi - touto cestou se stalo i orlické panství majetkem Schwarzenbergů.

9. Orlík za Schwarzenbergů

Po vymření rodu Eggenbergů se stal Orlík majetkem Schwarzenberků, kteří jej nechali celý inovovat. Převratné změny však Orlíku přinesl rok 1802, kdy se stal sídlem sekundogenitury. Od této doby dochází k přeměně Orlíka v panské sídlo, doprovázené nejen stavebními pracemi - prvořadě zvýšením zámku o jedno patro, ale i náročnými úpravami interiérů, včetně jejich postupného zařizování novým nábytkem, obrazy, plastikami, vzácným porcelánem, sklem, kameninou a sbírkou historických zbraní. Byť tyto práce byly přerušeny požárem hned v roce 1802, úspěšně vrcholily při novogotické úpravě samotné budovy, prováděné dle plánů profesora pražské Akademie Bernarda Grubera v letech 1840 až 1860.

V tomto období byla v zámeckém parku asi 1500 m severozápadně od zámku vystavěna rodinná hrobka. Současně byla postavena hájovna pro strážce hrobky a zároveň pro promenádního hajného.
V roce 1948 byla orlická sekundogenitura nucena opustit zámek na základě 2. pozemkové reformy. Orličtí Schwarzenberkové odešli do nuceného exilu do Rakouska. Vrátili se až po roce 1989, kdy Karel Schwarzenberg zastával funkci vedoucího kanceláře prezidenta Československé republiky Václava Havla. Po restituci majetku roku 1992 se své funkce vzdal a převzal správu nad rodovým panstvím. V současné době patří jeho synovi Janu Schwarzenbergovi.
V současnosti však zámek není obydlen. Fungují zde prohlídkové trasy zahrnující místnosti muzeí, reprezentační místnosti empírové a lovecké v romantických neoslozích. V reprezentačních empírových místnostech lze vidět slohově nejčistší podobu empírového slohu v Čechách.

10. Schwarzenberská hrobka

Prostranství kolem zámku bylo upraveno a v roce 1904 vznikl francouzský park o celkové rozloze 160 ha. Schwarzenberkové park pečlivě udržovali do doby, než byli nuceni odejít do emigrace. V dnešní době je zdejší park největším komplexem historické zeleně v jižních Čechách.

V severní části parku se nachází nyní kompletně opravená soukromá hrobka sekundogenitury rodu Schwarzenbergů. Toto pietní dílo je údajně zmenšenou částečnou kopií schwarzenbergské hrobky u Třeboně.

11. Co je možno uvidět během prohlídky

Během cca 60 minutové prohlídky se seznámíte s historií hradu a jednotlivými vládnoucími rody. Nejvíce je na zámku patrný vliv rodu Schwarzenberků, proto je expozice zaměřena z větší části na jejich život. Vystaveny jsou obrazy z poloviny 18. století, předměty uměleckých řemesel či nejrůznější druhy rodokmenů. 
Na zámku si máte možnost prohlédnout čestné řády, které byly členům panovnických rodů přidělovány. Z nejzajímavějších je to Řád zlatého rouna, který byl považován za nejvyšší a získat jej mohli pouze katoličtí panovníci a příslušníci staré katolické rodové šlechty. Mezi světové unikáty, jež nalezneme na Orlíku, řadíme řádovou velkostuhu a stříbrnou pozlacenou hvězdu. Dochovány jsou exempláře Řádu sv. Ducha, Řádu sv. Štěpána i Řádu sv. Jiří. Na Orlíku je ukryta cenná faleristická sbírka, která nemá v České republice obdoby. Faleristická sbírka zahrnuje řády, vyznamenání a medaile.

Kliknutím přejdete na historii rodu Schwarzenbergů:

12. Prohlídková trasa
Během prohlídky navštívíte Malý a Velký empírový salón s mnoha zajímavými obrazy a dobovým nábytkem. Romanticky působí Teskův sál s překrásným kazetovým stropem, dřevěnými dveřmi i obložením stěn. Sál je dílem řezbáře Jana Tesky, jenž byl bratrancem mnohem slavnějšího Mikoláše Alše. Rytířský sál je zdoben množstvím gotických prvků a ukrývá množství starožitných předmětů, jako například cínové nádobí a svícny, zbraně či vyřezávané erby. V malé zbrojnici je umístěna cenná sbírka starých i novějších zbraní s nejrůznějšími mechanismy a způsobem nabíjení. Zámecká knihovna se pyšní souborem asi 18 tisíc knižních svazků, které jsou jazykově i tematicky velmi rozmanité. Uschována je zde také první tištěná mapa Čech, tzv. Klaudiánova mapa.

Klaudyánova mapa je nejstarší tištěná mapa Čech, vydaná roku 1518 mladoboleslavským lékařem a nakladatelem Mikulášem Klaudiánem. Mapa byla koncipována jako pomůcka pro poutníky cestující do Říma, proto je z praktických důvodů orientovaná (v souladu s tehdejšími zvyklostmi) na jih.

Kdo se chce více seznámit s expozicemi zámku a přečíst si o prohlídkové trase, klikněte na tlačítko:

13. Proč se hrad - zámek jmenuje Orlík, vysvětluje pověst

Stejně jako většina českých hradů, také Orlík je spojen s pověstí, která vysvětluje, jak přišel ke svému jménu.

Podle pověsti vznikl Orlík na počest hejtmanovi loupežnické bandy zvaného Batěk. Jeho skupina nemilosrdně loupila a zabíjela, aniž se komukoliv dařilo zamezit jejich řádění. Loupežník však měl jednu slabost, kterou byla jeho žena s novorozenětem. Žili hluboko v lese, stranou všeho řádění. Milovaná žena však podlehla zlé nemoci. V tu chvíli teprve Batěk pocítil, jaké rány způsobuje smrt někoho blízkého. Nechal proto svého synka hlídat chůvou, zatímco se snažil vyrovnat se ztrátou své ženy. Chodil po lese a vyhledával klidná místa. Když se po čase vrátil, našel obydlí prázdné, po synovi ani chůvě nebylo památky. Rval si zoufalstvím vlasy, až to vypadalo, že mu nebude pomoci. Syna i chůvu hledal, ale bez úspěchu. Jeho loupežničtí druzi se ho snažili utěšit, až se sami vydali syna hledat.

Dny běžely a jeden z loupežníků přespal na vysokém skalním útesu. Když slunce rozzářilo kraj, zdálo se mu, že slyší dětský pláč. Vydal se za hlasem, klopýtal po skalách, až po náročném výstupu spatřil orlí hnízdo, v němž uprostřed houfu malých orlíčků ležel nezraněný Baťkův syn. Loupežník ho popadl a radostně spěchal za svým náčelníkem. Ten se mu za to odměnil zlatým řetězem. Loupit už však Batěk nedokázal. Chtěl proto po svých druzích, aby si našli jiného hejtmana. Ti mu však zopakovali poslušnost a během tří let na skalním útesu vystavěli hrad, který pojmenovali po orlím hnízdě - Orlík.

14. Staré Sedlo a Višňovka

Orlík je pojem, ať už se jedná o hrad, zámek či  vodní nádrž. Málokdo však ví, že obec Orlík nad Vltavou se dříve nazývala Staré Sedlo a později k němu přibyla novější část, zvaná Višňovka. Staré Sedlo má svoji vlastní, bohatou historii, přestože je v blízkosti tak významné lokality.
Obec Orlík nad Vltavou leží v krásné krajině na levém břehu Vltavy, na hlavní trase silnice č. 19 z Plzně do Tábora. Z Prahy je vzdálen asi hodinu jízdy. Staré Sedlo je připomínáno již koncem 13. století jako farní obec s kostelem. Pozoruhodné je, že Staré Sedlo bylo od nejstarších dob označováno jako městys, i když privilegium konání výročních trhů a městského znaku získalo až koncem 18. století.
Dominantu obce tvoří původně gotický kostel sv. Prokopa na náměstí, který byl barokně přestavěn v letech 1654 a 1753 - 1754.  U cesty ze Starého Sedla směrem k zámku stojí barokní výklenková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého.

15. Orlická přehrada

Orlík na Vltavě a Otavě je největší přehradní nádrží v ČR (někdy se mylně uvádí Lipno, to má ovšem jen největší plochu vodní hladiny). Orlík má také ze všech našich přehrad nejvyšší betonovou hráz (91,5 m) a vede přes něj náš nejvyšší most, Žďákovský most (90 m).

Kvůli přehradě bylo zatopeno hluboké údolí Vltavy, kterému vévodil zámek Orlík (dnes je jen pár metrů nad hladinou). Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961, 8 měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny byla spuštěna 10. dubna 1962. Nádrž Orlík přehradila tok Vltavy u obce Solenice. Převážná část nádrže se rozkládá na území jižních Čech.

V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny následující vesnice a osady:

• Orlické Zlákovice
• Zbenické Zlákovice
• Těchnice
• Korce
• Lavičky
• Podskalí
• Radava
• Velký Vír
• Žďákov
• Letoštice

Empírový řetězový most v Podolsku byl v roce 1960 rozebrán. Nové místo našel až o patnáct let později v Stádleci na řece Lužnici.

V první etapě výstavby bylo připraveno zázemí pro budoucí stavbaře. V další etapě byl vybudován žlab, do kterého byl po dobu stavby hráze převeden tok Vltavy. Poté začaly práce na vlastní stavbě. U paty hráze byla na levém břehu postavena hydroelektrárna se čtyřmi Kaplanovými turbínami. Na pravém boku je ozubnicový výtah pro lodě, který nahrazuje plavební komory obvyklé na jiných přehradách.

Stavbu přehrady zachycuje video:

16. Přesnější údaje o přehradě

Orlická přehrada, vybudovaná v letech 1954 - 1962 je největší vodohospodářskou stavbou u nás. Výška hráze je 91 m, délka 511 m.

Její okolí vytváří ideální podmínky pro rekreaci a vodní sporty. Patří k nejvyhledávanějším turistickým a letním rekreačním oblastem v České republice. Vodní nádrž je součástí Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m³. Zásobní objem je 374,5 mil. m³, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m³. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m³ s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m³. V roce 2002, kdy se přes přehradu prohnala tisíciletá voda, čelila hráz přetížení, se kterým ani nejodvážnější projektant nepočítal.

Pár informací pro upřesnění: odtok z z Orlíka byl 2850m/s, přítok 4400m/s, přehrada snižovala průtok do Vltavy i když už přetékala a jakákoliv regulace nebyla možná. Díry, kterými vytéká voda z tělesa hráze, jsou ventilátory z chodeb, které v té době už byly zaplavené, stejně jako elektrárna. V záplavové vlně přiteklo přes 3 000 000 000 m3, celkový objem vody v jezeře je jen 930 000 000 m3, z čehož plyne, že se voda nedala zachytit, i kdyby bylo jezero prázdné. Škody po povodni se jen v elektrárně odstraňovaly 16 měsíců.

Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále 60 m nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního Jezera. Přístup k zámku  je buď z obce Orlík nad Vltavou nebo z přístaviště u Orlíku, kde je možnost využití lodní přepravy k zámku Zvíkov.

Když se dnes díváme na přehradu, je až neuvěřitelné, jak málo vody zde bylo ještě nedávno. Video je z listopadu 2015:

Orlická přehrada má ale bohužel ještě jedno "nej". Je přehradou s nejhorší pověstí. Na jejím dně skončilo v minulosti několik mrtvol. Skupina pěti sériových vrahů v letech 1991-1993 zavraždila pět lidí, převážně podnikatelů, a jejich těla ukryla do sudů s louhem, které pak shodila do Orlické přehrady. Případ je znám jako Orlické vraždy.

17. Naše prohlídka blízkého okolí zámku
Prohlídka zámku proběhla asi standartně, i když průvodce jsem hodnotila jako "leklá ryba". Bohužel, mladý klučina zrovna hlasovým fondem neoplýval, chvílemi jsem nerozuměla a měla dojem, že nedoslýchám, ale ujistila jsem se, že chyba není na mé straně. I to se stává, ale na takovém zámku by to člověk nějak nečekal. Na terase končí prohlídka a návštěvníkům zbývá jediné - sestoupit po ne zrovna pohodlném schodišti dolů, kde vyjdou dvířky určenými opravdu pro štíhlé postavy. No, vešli jsme se. Pokračujeme tedy dál, na vyhlídku. Je to romantické a klidné místo. Nad námi se vypíná zámek v celé své mohutnosti a kráse a před námi se rozprostírá přehrada Orlík. Dělám tady pár snímků a zjišťuji, že zrovna vodní typ nejsem. Moje znamení je ryze zemské a já se tak také cítím. Vracíme se cestičkou zpět a směřujeme podél podhradí dál. Procházíme průchodem v zeleni, je tady příjemný stín, tady se fotíme. Další cesta vede až pod most a znovu se dostáváme k přehradě. Zde je opět krásná vyhlídka. Ve slunečném dni už vyrážejí na svoji plavbu lodě s návštěvníky. Vracíme se ke schodišti, které nás vyvede nahoru. Jsme opět před zámkem, ale já, poněkud unavena, vyhledávám stín a lavičku k odpočinku. Povídáme si a vyměňujeme si dojmy. Hlavně se ozývá žaludek, chtělo by to jít na oběd. Však nedaleko je restaurace. Jdeme k ní a první, co vidím, je dvojice lidí vracející se od vchodu. Je to nečekané, na tak frekventovaném místě je v pondělí restaurace uzavřena. Inu, asi ty pondělky jsou vyjímečné jen na zámku. Na tabuli vidíme nabídku níže položeného občerstvení, ale po pravdě, jít tam na grilovanou klobásu, to se nám nechtělo. Statečně tedy šlapeme do mírného kopce k parkovišti. Přímo pod ním je občerstvení, ale jeho nabídka nás neuspokojuje. No tak nic, sedám si do auta, zatímco přítel jde zaplatit parkovné.

18. Naše cesta za jídlem
Rozhodli jsme se vyjet z místa, kde normální oběd nedostaneme. Navigace nás směruje na Lety, takže k penzionu U Nováků nepůjdeme. Tato cesta je frekventovanější a brzy jsme v Letech. Je to celkem i z televize známé místo u Písku, u silnice je několik upoutávek na památník. Za války zde býval tábor pro Romy, dnes je na tomto místě památník. Najednou se před námi objeví restaurace. Je v budově místního úřadu, takže je to centrum obce, tady se určitě najíme. Vystupujeme u stánku se zmrzlinou a zatím netušíme, že to je asi to jediné, co si tady můžeme dát. Ujdeme asi 50 metrů a jsme u budovy, kde ve vitríně mají jídelní lístek. Je zvláštní, že vstup do restaurace je něčím blokován, já to nechápu. Ovšem ze dveří vychází mladá dívčina - servírka a možná se diví, že se k nim někdo stavil na jídlo. "Kuchař už odešel domů, bohužel", pronáší. Dotazem se ubezpečujeme, jestli snad slyšíme dobře. Ano, dnes se v Letech nenajíme. S výrazem tváře, kdy pusa se svěsila do podkůvky, se vracíme k autu. Ještě že máme vodu, ta nás drží. Tak musíme jet dál, snad něco najdeme nebo až v Příbrami?
Jedeme dál a najednou naše zraky vidí nalevo motorest... přítel říká, že sem bychom se mohli vrátit. Využívá první možnou odbočku u benzinky, otáčíme se a brzy jsme na parkovišti u motorestu. Je to takové klidné místo u rušné silnice. Po zaparkování směřujeme dopředu k motorestu. Před budovou je venkovní posezení a pod deštníky u stolů sedí pár hostů. Vybíráme si volný stůl a usedáme. Opravdu máme chuť a hlad. Sličná servírka přináší jídelní lístek a my si vybíráme jídlo. Sama upozorňuje, že mají velké porce a nemýlila se. Přítel si dal svou oblíbenou kofolu a já svého černého Kozla. Nakonec zjišťuji, že jeho hranolky jsou lepší než moje brambory a tak mu pomáhám dojíst jeho porci. Tady se mi líbí. Za venkovním posezením je ohniště, vedle je malinký "rybníček" s vodníkem a umělými kachnami, ale mě nejvíce zaujaly kvetoucí lilie různých barev, takže už po x-té vytahuji svůj foťák a zatímco přítel je už v autě, já fotím lilie vlevo i vpravo. Když zjišťuji, že fotek je snad už dost, i já jdu k autu a my jedeme - směr  Příbram.
Vjíždíme do Příbrami a za chvíli jsme u vrat domu, kde máme své dovolenkové působiště. Jsme vítáni, ale zároveň naši milí spolubydlící nějak nemohou pochopit, když líčíme, jakou průtrž mračen jsme dopoledne zažili. Tady bylo přeci tak krásně... Inu, i 30 km může být, co se týče počasí, naprosto rozdílné. Ovšem my nelitujeme, byl to moc hezký výlet a zážitky budeme vstřebávat ještě dlouho.

Zdroj: Wikipedie, youtube,  https://www.zamekorlik.cz, https://www.schwarzenberg.cz/, zpravy.idnes.cz, https://cesko.svetadily.cz/jihocesky-kraj/okres-pisek/clanky/Zamek-Orlik