Příbram

                                                                         23. - 26. 7. 2016

1. Nikdy jsem si nepomyslela, že pojedu do Příbrami. Je to přece jen daleko a poněkud "z ruky" a já na delší vzdálenosti jezdím vlakem. Ovšem Příbram neleží na naší hlavní trati. Ne, že bych o tomto městě nic nevěděla. Polohu města znám z mapy a průběžně jsem měla pár informací od bývalého kolegy z práce, jemuž se do Příbrami oženil syn. Pravidelně tam jezdili a protože jsem syna znala, často mi o tom vyprávěli. Věděla jsem tedy, že to je hornické město, i když s tím hornictvím to tam dopadlo asi jako téměř všude. Samozřejmě těžba uranu byla známá a občas jsem na to v několika článcích narazila. Ale to, že o Příbrami budu jednou psát sama, to jsem netušila. Už v loňském roce jsem dostala od přítele nabídku jet s ním za dcerou a vnukem, kteří tam nyní žijí, ale nějak to nevyšlo. Letos se pozvání opakovalo a já jsem se snažila udělat všechno tak, abych mohla jet s ním. Aniž bych to věděla, letos si Příbram připomíná 800 let od svého trvání, což je výročí, které tu návštěvu ještě ověnčuje.

2. Cesta k našemu cíli
Cesta do Příbrami je poměrně dlouhá, myslím, že těch zhruba 450 km je docela pěkná štreka. Vyjeli jsme hned po 5. hodině ranní a pohled na oblohu sliboval pěkné a snad i slunečné počasí. Cestovali jsme v sobotu, ráno byly silnice hezky průjezdné, protože lidé si asi přispali. S postupujícím časem k 9. hodině přibývalo dopravních prostředků, což bylo patrné hlavně na dálnici. Ráda pozoruji z auta okolní krajinu, tedy pokud to jde a výhledu necloní protihlukové bariéry. Na několika místech probíhaly opravy silnic, ale v porovnání s loňským rokem se mi zdá, že letos je těch oprav a nových staveb přece jen méně. Během tak dlouhé cesty člověk vidí z okénka leccos, ale žádnou srnku nebo zajíce, natož divočáka mé oko nespatřilo. Některé úseky vedou kolem lesa a tam se nabízí příjemný pohled na vzrostlé stromy, zejména borovice, jejichž vysoké kmeny doslova svítí svou rezavou barvou v dopoledním slunci. I když jsme měli připravenou svačinu a občas jsme se osvěžili vodou, přece jen byla příjemná zastávka v jednom motorestu dál za Brnem. Už jen vystoupit z auta, trochu se protáhnout a projít bylo potřebné. Zašli jsme dovnitř na kávu, která opravdu "bodla". Tady se také naskytlo WC, velmi hezky udržované, i když v době naší návštěvy poněkud mokré... Někdo z personálu tam svou neopatrností vylil vodu, takže bylo co vytírat. No stane se... Pak jsme ještě trochu posvačili a pokračovali v cestě.

3. Chvála navigace
Přítel je velmi dobrý řidič, což během celé jízdy prokázal a má velmi dobré orientační schopnosti. Ovšem pomoc navigace byla potřebná a velmi to ulehčilo jízdu. Nemuseli jsme spěchat, jeli jsme na dovolenou, není nutno trhat rekordy, ten daný čas je třeba si užít. Na to jsme se snažili pamatovat celou dobu. I tak naše auto ukrajovalo kilometry a my jsme se najednou ocitli před Prahou. Podle většího množství pruhů na dálnici a označení, které vyžadovalo dost pozornosti, bylo jasné, že tam bývá opravdu velký provoz. Když jsem uviděla označení okres Praha - západ, bylo jasné, že se už blížíme k cíli naší cesty. Slunce už pořádně pálilo, no aby ne, když se ručička hodin blížila k jedenácté. Ještě bylo třeba zastavit u benzinky, návštěva WC byla nutností, načerpání pohonných hmot se tam přímo nabízelo. Zbývala asi půlhodina cesty a my jsme mohli sledovat označení Příbram s ubývajícími kilometry. Projížděli jsme poněkud zvlněným terénem mírně do kopečka a před námi se v dálce rýsovalo pásmo nižšího horstva. Jsou to Brdy, které svou tmavě zelenou barvou prozrazují, že jsou pokryty lesem. Najednou jsme vjeli do města Příbrami a oba jsme ožili. Přítel, který tam byl už několikrát, poznával určité záchytné body a hlas z navigace stále radil, kudy jet. Projížděli jsme městem, zahlédla jsem nádraží, několik obchodních řetězců. Přítel hledal Březové Hory, je to část Příbrami, kde bydlí jeho dcera s rodinou. Tam jsme skutečně dojeli, ale dál to nějak nešlo. Zastavili jsme na malém plácku u restaurace Březohorka (později jsem se dověděla, že je to hlavní náměstí Březových Hor), za námi kostel, to byly důležité orientační body pro telefonát s dcerkou a jejím partnerem, který za pár minut pro nás přijel. Jeli jsme za ním a po chvíli jsme zastavili u vrat jejich domu. Hurááá, jsme na místě.

4. Pohled do nejstarších dějin Příbrami
Podle dochovaných záznamů je Příbrami zrovna 800 let, o čemž svědčí vlaječky s logem k tomuto výročí, umístěné většinou na sloupech osvětlení. Ale co se dělo dříve, například v pravěku?
Nejstarší archeologické nálezy z okolí Příbrami pocházejí z období paleolitu a mezolitu. Stopy po prehistorických obydlích vzdálené asi 2 km od okraje města, pocházejí z mladší doby bronzové, kdy Příbramsko začal osídlovat lid knovízské kultury. Knovízská kultura doby bronzové ve středních Čechách, pojmenovaná podle naleziště Knovíz u Slaného, se vyznačuje rozvinutým kovolitectvím. Kultura se datuje mezi roky 1300 až 1050 před n. l., osídlovala výšinné i jinak strategické polohy, kde vznikala lehčí opevnění s palisádou. Sídliště se dělila na obytnou část (sloupové domy) a hospodářskou (jámy, sýpky). V nálezech keramiky převažují vejčité nádoby, hrnce s plastickou výzdobou (žlábky, rytí) a specializované keramické výrobky (stolní keramika). Charakteristické jsou tepané nádoby z bronzového plechu. Dokladem vlastní metalurgické činnsti jsou nalezené odlévací formy a zlomky kovů. Přímo v areálu dnešního města byly zatím nalezeny pouze pozůstatky jediného sídliště poblíž železniční trati. V mladší době železné se předpokládá počáteční využívání zdejších rudných ložisek, i když archeologické doklady o keltské těžebné činnosti chybějí na rozdíl od dokladů vyspělého keltského kovářství.
Od 7. století byl zdejší kraj osídlován Slovany, na ploše dnešního města se usadili podle dohadů až v 11. století.

5. Vše začíná ve středověku
Vydejme se tedy na dlouhou pouť staletými dějinami tohoto města. Počátky takové cesty ovšem vedou šerými končinami středověku, kde teprve krok za krokem se před námi začnou vynořovat jasnější výhledy. Vysoko položená podhorská krajina s nepříliš úrodnou půdou a dosti drsným podnebím nepatří k místům, kde vznikala první významná sídliště a tvořily se nejstarší dějiny naší země. Zato zvláštní geologická stavba terénu od nepaměti lákala rudokopy hledající naleziště stříbra a železa.
A poloha tohoto místa poblíž starobylé obchodní stezky záhy upoutala i pozornost pražského biskupa. Zdejší statek, nesoucí české osobní jméno Příbram zřejmě památkou na svého někdejšího, jinak už zapomenutého zakladatele, patřil počátkem třináctého století urozenému velmoži Hroznatovi. Trvalý zájem Hroznatův směřoval však jinam: většina jeho statků byla daleko odtud, v severních a severozápadních Čechách. V Teplé, také Hroznata již roku 1193 založil premonstrátský klášter a v předsevzetí oddat se životu duchovnímu sám se stal tepelským převorem. Novému klášteru Hroznata věnoval i všechna svoje zboží. Mezi nimi byla Příbram od centra nevýhodně vzdálená; výhodnou polohu měla naopak pro nejvyšší hlavu církve v Čechách, pražského biskupa. Ten si budoval jednotnou správní organizaci po celé zemi a pro osobní návštěvy všech končin své rozlehlé diecéze potřeboval v přiměřených vzdálenostech od Prahy bezpečná útočiště k přenocování. Příbram ležela právě na polovině cesty mezi českou metropolí a jihozápadním pohraničím.

6. Vzrůstající zájem o území a první boje
v roce 1216 pražský biskup Ondřej koupil od kláštera v Teplé "statek řečený Příbram" a začal zde budovat jedno ze svých panství. Kolem biskupského sídla vyrůstalo městečko s právem tržním a s kostelem sv. Jakuba - centrum statku s několika vesnicemi. Když roku 1278 český král Přemysl Otakar II. padl a v zemi propukly mnohaleté vnitřní nepokoje, nepřátelé biskupovi začali útočit na církevní statky. V dubnu 1289 vtrhli i do Příbramě, vyplenili ji a obyvatele zčásti pobili nebo odvlekli. Brzy nato, počátkem června, přišel nový vpád. Pohroma byla tak veliká, že po skončení nepokojů, někdy v letech 1290 nebo 1291, musel biskup do zpustošené Příbramě povolat nové osadníky v čele s lokátorem Přemyslem. Ten se pak v obnoveném městečku stal rychtářem. Je to první jménem nám známý představitel příbramské samosprávy. Následovalo dlouhé období míru a prosperity.
První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1343-1364) dal v Příbrami postavit nový hrádek z kamene a sám v něm často pobýval. Na předměstí zřídil špitál s druhým kostelem sv. Jana. Arcibiskupský statek se rozrůstal o nové a nové vsi, městečko v podhradí nabývalo na významu a život v něm byl stále rušnější. Počet městských usedlostí se posléze blížil osmdesátce. Již ve 14. století tu byla i škola. Roku 1406 arcibiskup zvláštní listinou slavnostně potvrdil právní jistoty měšťanů. Obyvatelstvo zůstávalo naprostou většinou české. Bývalo tu ovšem i dost Němců, kteří v okolí těžili stříbrnou rudu. Ale úspěchy těžby se střídaly s neúspěchy, a tak i horníci přicházeli a odcházeli, tvořili zvláštní komunitu, která nesplynula s usedlým měšťanstvem.

7. Těžba stříbra ovlivnila život bohatých i chudých
Husitská reformace se v české Příbrami setkala s živou odezvou. Náboženskou revolucí se uprázdnil arcibiskupský stolec a město zůstalo bez pána. Na straně husitů se Příbramští zúčastnili i válečných srážek, ale s nezdarem. Již v letech 1421-1422 těžce dopláceli na opakované útoky katolického pána Hanuše z Kolovrat, který se na čas zmocnil i opevněného příbramského hradu. Příbram, zbavená církevní vrchnosti, se stala majetkem krále. Ten ji však nespravoval přímo, ale dával ji do zástavy svým věřitelům, kteří se často střídali. Šlo jim vždy o rychlé vykořistění statku jen dočasně jimi spravovaného, o jeho dlouhodobou prosperitu zájem neměli. Důsledky byly katastrofální: měšťané se posléze už obávali, že jejich obec, zbavena starobylých práv, poklesne na pouhou ves. Tím více upínali svoje naděje k těžbě stříbra, která se tu od počátku 16. století rozvíjela rychle a v nebývalém rozsahu.
Mnoho německých horníků z Krušných hor přicházelo do města, jiní si dokonce na blízké Březové hoře založili zvláštní osadu. Jindřich Pešík, zástavní pán Příbramě, r. 1525 zavedl pro zdejší horníky jáchymovské právo a čekalo se, že tu brzy vznikne významné horní město. Smělá očekávání se nesplnila. Po polovině století začala těžba zase rychle upadat. Naděje na příznivý obrat ještě dlouho přetrvávaly a konečně přiměly panovníka,aby roku 1579 osvobodil statek od kořistné správy zástavních držitelů povýšením Příbramě na královské horní město, svěřené péči královského úředníka - mincmistra. Od té doby město Příbram prosperovalo, zato malá obec Březové Hory, zvolna se počešťující, ustrnula ve svém růstu a zůstávala nepatrnou osadou.

8. První písemné doklady o městě a stručný přehled jeho počátků
První dochovaný písemný záznam o Příbrami pochází z 20. června 1216, jde o zápis koupě statku Příbram pražským biskupem Ondřejem od premonstrátského kláštera v Teplé. Ještě starší prameny naznačují, že příbramský statek před tím na přelomu 12. a 13. století patřil velmoži Hroznatovi, který ho věnoval tepelskému klášteru, který předtím sám založil. Je pravděpodobné, že osada vznikla ještě dřív na strategicky výhodném místě (poloha na vyvýšenině nad vodními toky a poblíž tzv. Zlaté stezky vedoucí z Bavorska do Prahy).
Příbram od té doby patřila pražským biskupům a arcibiskupům, což přinášelo rozkvět i problémy. V roce 1289 král Václav II. podporovaný biskupem Tobiášem z Bechyně popravil vůdce odbojných Vítkovců Záviše z Falkenštejna, jehož stoupenci v odvetu napadali biskupský majetek a dvakrát vyplenili i Příbram. Ta ale byla do dvou let znovu osídlena péčí lokátora a pozdějšího rychtáře Přemysla a Tobiáš z Bechyně nechal kolem městečka vybudovat palisádu a příkop, zděné opevnění nikdy realizováno nebylo.
Dvěma nejvýznamnějšími stavbami 13. století byly kostel sv. Jakuba a původní pravděpodobná dřevěná tvrz, mnohokrát přestavěná do podoby dnešního Zámečku - Ernestina. Ve městečku probíhá čilá obchodní činnost, staví se železářské hutě, na Březových Horách se těží stříbro a v Litavce se rýžuje zlato.

9. Příbram ve 14. a 15. století
Založení pražského arcibiskupství mělo pozitivní dopad i na Příbram. Arcibiskup Arnošt z Pardubic nechal stávající tvrz přestavět na kamenný hrad, založil rybník Hořejší obora, školu, za hradbami nyní již neexistující kostel sv. Jana a snad i svatohorskou kapli. Na konci 14. století je známo, že v Příbrami bylo 30 krčem, 19 řezníků, ševci, pekaři, krejčí, kováři, koláři, bečkaři, smolaři, koželuzi, kotláři, soukeníci, mlýny.
Městská práva Příbram obdržela 2. října 1406 od arcibiskupa Zdeňka Zajíce z Hasenburka.
Počátek 15. století zastihl české země v krizi. Husovo učení šířil i mistr Jan z Příbrami a jeho ohlas byl zřetelný i v Příbrami, která už v roce 1416 (před dohodnutím Čtyř pražských artikulí) zavedla přijímání pod obojí. V nadcházejících husitských válkách sloužila Příbram jako útočiště husitských vojsk, za což byla opakovaně přepadána katolickým pánem Hanušem z Kolovrat, který také se svou jízdou porazil početní převahu husitské pěchoty v bitvě u Hluboše v roce 1422.
V roce 1431 byl arcibiskupský stolec v Praze opuštěn a Příbram připadla králi. Ekonomickou situaci města to paradoxně zhoršilo, protože panovníci opakovaně dávali město v zástavu a jeho dočasní správci nedbali o jeho dlouhodobý rozvoj. Jistotou bylo aspoň potvrzení a doplnění městských práv králem Vladislavem Jagellonským v roce 1497. V té době měla Příbram asi 130 domů.

10. Královské horní město Příbram
Množství informací dostupných o dolování stříbra a železné rudy na Příbramsku od 16. století je rozsáhlejší, protože se do současnosti zachovaly horní knihy. První polovina 16. století je prvním obdobím slávy zdejšího stříbrného hornictví, po roce 1550 ale nastává hospodářský útlum. Příbram postihl v roce 1560 požár, za deset let ji ohrozily spory měšťanů s vrchností - Lokšany z Lokšan. Poté, co jim král město odejmul, byl odvetou vypleněn zámek a na dlouhá léta zpustl.
Když 20. listopadu 1579 císař Rudolf II. jmenuje Příbram Královským horním městem, vedou technologické potíže na vyčerpaných povrchových žilách bezmála k zastavení těžby, která je v jediné šachtě udržována jen proto, aby nebyl důležitý titul městu odebrán. Město žije hlavně z práce řemeslníků, nyní sdružovaných do cechů, a obchodu. Pro kulturní život má význam vzniklé literátské bratrstvo.

11. Ach, ta 30letá válka...
Hluboký přelom přinesla třicetiletá válka 1618-1648. Ve stavovském povstání se Příbram postavila na stranu stavů, za což jí císař odebral po porážce na Bílé hoře privilegia, ale omilostnil ji, když se přihlásila ke katolictví. Město ale musí hostit císařské vojáky (důsledkem je mj. rozsáhlý požár v roce 1626), zkázu působí i skrz město táhnoucí švédské vojsko. Počet obyvatel se rapidně snižuje na polovinu, po válce jsou téměř dvě třetiny domů pusté.
Město, několikrát vydrancované armádami obou soupeřících stran, vyšlo z ní těžce postiženo: víc než polovina domů - 97 ze 168 - zpustlo, obyvatelé, pokud pohromu přežili, byli ožebračeni. Výsledek války odsoudil Čechy, dosud převážně utrakvistické, k násilné rekatolizaci. V Příbrami byl náboženský převrat ještě uspíšen tím, že zdejší mariánská kaple Svatá Hora nyní proslula v širokém okolí jako nejslavnější poutní místo v Čechách, hojně navštěvované zástupy lidu, ale i šlechtou a panovníky. Poutnický ruch se stal hlavním zdrojem obživy zchudlých měšťanů. Trvalo celé půlstoletí, než se Příbram plně zotavila z válečné zkázy. Napomohla tomu i úspěšná těžba železa, z níž na přelomu 17. a 18. století plynul městu značný zdroj příjmů. Stříbrné doly zůstávaly v provozu, ale ten přinášel pouze skrovné výsledky. Tak se město během 18. století postupně vzdávalo ve prospěch státu účasti na nákladech i zisku, až si posléze ponechalo pouhé čtyři horní podíly. To se brzy mělo ukázat jako osudná chyba.

12. Rozmach hornictví v 18. století a změny ve městě v 19. století
Na počátku 18. století začíná další slavné období příbramského dolování stříbra a také zpracování železa. Na sklonku 18. století, začala být těžba nebývale úspěšná a dále se rozvíjela měrou zcela netušenou. Město se rychle zalidňovalo a rostlo. Ale ne do krásy: nová obytná stavení byly skoro vesměs chudobné hornické domky, jimiž se pavoukovitě protahovaly uličky vybíhající z náměstí všemi směry. Příbram, světově proslulá jako místo nejvýnosnější těžby stříbra v celé habsburské monarchii, stala se sídlem centrálních báňských institucí a v půli 19. století i báňské akademie. Avšak zisky z nesmírného bohatství vyváženého z hlubin plynuly naprostou většinou do Vídně. Městu samému zbýval pouze onen nepatrný zlomek čtyř horních podílů. I ten ovšem v letech největší výnosnosti dolů postačil aspoň k tomu, aby si obec vybudovala důležité střední školy, roku 1874 učitelský ústav, roku 1884 gymnázium - dlouho jediné ústavy svého druhu v širokém okolí. Vrcholná prosperita zdejšího báňského podniku trvala sto let. Od osmdesátých let 19. století těžba stagnovala a posléze začala klesat. Závod propouštěl svoje zaměstnance. Od přelomu století, kdy počet obyvatel Příbramě překročil 14 000, začalo se vylidňovat i město. Ironie osudu tomu chtěla, že právě v této neradostné chvíli, roku 1897, sousední městečko Březové Hory konečně dosáhlo vytoužené mety svého dávného usilování - slavnostního povýšení na královské horní město, to jest titulu, který v moderní době už nemohl prospívat svému nositeli víc než jako formální ozdoba. Přece však zůstávalo dost věcí, které toto místo činily neobyčejným i v době ekonomického a populačního poklesu. Světově proslulé doly nepřestávaly přitahovat množství návštěvníků, Svatá Hora zůstávala cílem četných procesí. A byla tu ještě jedna zvláštnost, odlišující Příbram od ostatních venkovských městeček: množství škol všech stupňů, až po Vysokou školu báňskou, a tím i čilý kulturní život města. Město buduje své hamry a také vysokou pec, která dává jméno vsi Vysoká Pec, nynější části obce Bohutín. Výborné hospodářské výsledky umožňují zakoupení nedalekého statku Trhové Dušníky.
V roce 1732 je slavnostně korunována soška panenky Marie svatohorské, na paměť čehož se konají každoroční poutní korunovační slavnosti, jejichž význam ale částečně poklesl po zrušení jezuitského řádu.

13. Klady i zápory dolování
V 19. století bylo na nedalekých Březových Horách vybudováno pět hlubinných dolů. Příbramský důlní revír se stal jedním z nejmodernějším v Evropě. Ve městě vznikla vzdělávací zařízení, své sídlo tu měly ústřední horní orgány i báňská akademie.
Velkou katastrofou, která zasáhla celé město, byl požár na dole Marie, při kterém zahynulo 319 horníků.
Přestože skutečný význam příbramských dolů po roce 1900 klesal, pověst města jako vzdělávacího a kulturního střediska zůstávala vysoká.

14. Druhá světová válka a její poslední výstřely na Příbramsku
Za druhé světové války byla Příbram střediskem partyzánské oblasti. V hnutí odboje se účastnilo mnoho významných příbramských osobností, někteří z příbramských odbojářů byli popraveni. Student Antonín Stočes, jeho otec a ředitel gymnázia Josef Lukeš byli popraveni v Táboře v roce 1942 v období heydrichiády. Jejich příběh zidealizoval spisovatel Jan Drda do podoby povídky Vyšší princip, která byla i zfilmována.
Legionář Alois Laub, vůdce vojenské odbojové skupiny Oliver, který byl v roce 1945 popraven v Brandenburgu, nebo Hrdina Sovětského svazu generál Richard Tesařík se narodili v Příbrami.
Na začátku května 1945 se Příbram spontánně připojila k povstání českého lidu proti nacistům. Moc ve městě formálně převzaly české úřady, ale místní velení Wehrmachtu pohrozilo vyhlášením stanného práva. Po jednání s nacisty a hledání pomoci osvobodil město sovětský partyzánský oddíl Smrt fašismu pod vedením kapitána Jevgenije Antonoviče Olesiňského.
Přestože už před vlastním osvobozením opustila město většina německých sil, pokračovaly vojenské akce i po oficiálním přijetí kapitulace. Příbramské okolí se proto označuje jako místo, kde padly poslední výstřely druhé světové války na evropském kontinentu. Německé jednotky, které se snažily ustoupit ze sovětské okupační zóny přes demarkační čáru do zajetí západních spojenců, se střetávaly s partyzánskými oddíly a nakonec bojovaly s Rudou armádou, než 12. května 1945 kapituloval jejich velitel generál SS Carl Graf von Pückler.

15. Poválečný vývoj
V roce 1953 byly k Příbrami připojeny Březové Hory.
Od padesátých let 20. století se na Příbramsku začal těžit uran. V okolí města bylo otevřeno několik uranových dolů.
Uranové doly byly zařazeny také do systému Táborů nucených prací, které byly využívány k represi odpůrců režimu. Tábory Příbram-Vojna a Příbram-Brody byly v provozu v letech 1949-1951 a zadržováno v nich bylo až 800 převážně politických vězňů.
Téměř polovina nových obyvatel se nastěhovala do nově vybudovaného sídliště, počet obyvatel města přesáhl 40 tisíc.
Díky svému položení poblíž brdského vojenského prostoru byla Příbram důležitou lokalitou v průběhu srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy, která ukončila společenské procesy Pražského jara roku 1968.
Sametová revoluce v roce 1989 významně ovlivnila další život města, stejně jako postupné uzavírání dolů. Velké báňské podniky, starobylé doly na stříbro a olovo i novodobé doly na uranovou rudu, zanikly.

16. Moje postřehy aneb co mě zaujalo
Terén města je nerovný, hlavně je to vidět v Březových Horách, kde i domy jsou ve svahu. Po rovině jdete asi hlavně po vrstevnici. Asi je to tím, že průměrná nadm. výška města je 502 m. n. mořem, což se mi zdá na naše poměry dost.
Příbram se nachází pod úpatím Brd, jejichž nejvyšší vrchol Tok (865 m) leží jen necelých 10 kilometrů západně od centra města.
Zajímala mě řeka, ale neviděla jsem ji. Je to Litavka, která protéká Březovými Horami (městská část Příbrami), pramení v Brdech.

Když jsem fotila kostel sv. Jakuba na náměstí, zdálo se mi, že jedna věžička je vychýlena. Totéž jsem pak vnímala z fotky. Dověděla jsem se, že věž byla značně poškozena v roce 1761 po zásahu bleskem. Tak možná to je ten důvod.

Ze stránek města jsem vybrala  několik rodáků nebo těch, kteří svůj život spojili s Příbramí:

Richard Tesařík (1915-1967) - Hrdina SSSR, jeden z nejznámějších představitelů čs. zahraničního protifašistického vojenského odboje, legendární velitel našich tankových vojsk v době 2. světové války.
Josef Hlinomaz (1914-1978) - Herec a výtvarník
Karel Effa (1922-1993) - herec
Jan Drda (1915-1970) - prozaik, publicista, dramatik, filmový scénárista

17. Čím jsem si rozšířila obzory

Již po příjezdu do města při naší první zastávce jsem si všimla Náměstí J. A. Alise. Zapátrala jsem v paměti, ale přiznám se, že toto jméno jsem neznala. Kdo to tedy byl?

Jan Antonín Alis (1732-1801)
Hormistr a huťmistr, horní rada. Narodil se 11. 1. 1732 ve Vysoké Peci u Příbrami. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem z řad odborníků v rámci báňského podnikání v Čechách 2. poloviny 18. století. Po absolvování Hornického učiliště v Jáchymově se stal nejprve roku 1750 praktikantem v březohorském báňském závodě v Příbrami, následně byl roku 1755 jmenován směnmistrem a později huťmistrem v Kutné Hoře. Po roce 1770 byl vyslán do Ostravy, kde učinil první ověřený a lokalizovaný nález uhlí.
V době hlubokého úpadku a vleklé krize hornictví na Příbramsku byl povolán tyto problémy řešit. Záhy slavil aplikací svých metod úspěch. Roku 1772 ve funkci hormistra a huťmistra se stal průkopníkem hlubinného dolování v březohorském stříbrorudním revíru. Pro svůj záměr si vybral lokality dotčené důlní praxí již od středověku. Podle jeho návrhu byl roku 1779 zaražen v Příbrami na Březových Horách důl Vojtěch, původně s názvem Nová jáma.
V 80. letech 18. století zde byla dle Alisových plánů vybudována i nová úpravna rud, vybavená na tehdejší dobu nejmodernějším technickým zařízením. V roce 1789 stál v Příbrami u otevření dolu Anna. Tyto doly se zapsaly do dějin evropského i světového hornictví několika primáty (důl Vojtěch dosáhl v r. 1875 poprvé na světě 1000 m svislé hloubky, důl Anna se stal ve 30. letech 20. století nejhlubším v Evropě, v těchto dolech došlo poprvé v rámci rudních revírů Rakouska k aplikaci parních strojů atd.).
V r. 1786 se podařilo v Příbrami z iniciativy J. A. Alise zahájit stavbu nové stříbrné huti, uvedené do provozu roku 1793. Vypracoval rovněž návrh efektivního a výkonného čerpacího a těžebního systému, jakož i odvodnění celého revíru. Během svého působení na Příbramsku dal provést v širokém okolí ložiskový průzkum. Za úspěšné zažehnání předchozí krize a účinné snahy o rozvoj příbramského montánního podnikání byl jmenován báňským radou. Z titulu své funkce dohlížel též na doly v Jílovém u Prahy a Novém Kníně ve středních Čechách, v Kašperských Horách na západě země i jinde. Jeho zásluhou se následně březohorský revír zařadil v 19. století mezi nejvýznamnější v Evropě i na světě. V roce 1801, krátce po odchodu do penze, zemřel a byl pochován na příbramském hřbitově. Na jeho počest bylo v Příbrami pojmenováno březohorské náměstí.
Patřil k předním uznávaným osobnostem z řad odborníků v rámci báňského podnikání v Čechách v 18. století. Jeho působení je významně spjato se Středočeským krajem (Kutnohorsko, Příbramsko, Jílovsko atd.). Především jeho zásluhou se březohorský revír v Příbrami vymanil z předchozí hluboké krize a zařadil se v 19. století mezi nejvýznamnější v Evropě i na světě, kdy se zde vytěžilo okolo 90 % zásob stříbra a olova v rámci celého Rakouska-Uherska.
Zemřel 19. 9. 1801 v Příbrami.

Toto je záznam v Příbramské matrice o úmrtí J. A. Alise: