1. Město Český Krumlov
Do doby naší návštěvy jsem Český Krumlov znala hlavně z fotek. Občas jsem si koupila nástěnné kalendáře s fotografiemi hradů a zámků a téměř v každém byl ten známý pohled na zámek, jak se vypíná nad Vltavou a vévodí mu vysoká válcovitá věž. Pořád to mám před očima. Ráno toho dne bylo jasné, kam zajedeme, vše se odvíjelo podle plánu. Dopoledne po chutné snídani jsme opustili náš útulný penzion a vyjeli z Prachatic. Auto ukrajovalo kilometry směrem na České Budějovice a pak už přímo do Českého Krumlova. Zamířili jsme na parkoviště přímo pod zámkem. Už se to začínalo plnit auty. Od rána bylo poněkud pod mrakem, ale pro výlet počasí jako stvořené. Přítel to tam už znal, takže jsme zamířili najisto doleva kolem potůčku a pak bránou do podhradí. Když není turistická sezóna, musí tam být hodně klidno. Zámek je situován na vyvýšenině, tak jsme k němu stoupali do mírného svahu. Tady vlastně náš výlet začíná.

Jméno města Krumlov je odvozováno z německého výrazu "Krumme Aue", který je překládán jako "Křivý luh". Tento název byl odvozen z přírodních podmínek, konkrétně z tvaru území, na němž se město rozkládá - to leží v esovitě zakřivených meandrech řeky Vltavy. Na latinských listinách je nazýváno Crumlovia či Crumlovium. První zmínka je zachována v písemnosti z roku 1253, kde je Krumlov označován coby Chrumbenowe.

Tok řeky Vltavy byl přirozeným komunikačním vstupem do těchto oblastí. Nejstarší osídlení spadá do starší doby kamenné (paleolitu 70 000 - 50 000 let před naším letopočtem). Masovější osídlení lokality je zaznamenáno v době bronzové (1 500 let před naším letopočtem). Keltské osídlení je doloženo v mladší době železné (cca od 400 let před naším letopočtem) a slovanské osídlení je datováno od 6. století našeho letopočtu. Slované byli zastoupeni dvěma kmeny - jednalo se o Boletice a Doudleby.

Časová osa - vlevo Čechy a svět, vpravo Českokrumlovsko. K využití osy je třeba se seznámit s:  Popis práce s aplikací Časová osa

2. Od vládnoucích Přemyslovců získávají toto území Vítkovci

Trasy vedoucí podél řeky Vltavy se za raného středověku ustálily v obchodní stezky. V 9. století území patřilo patrně českému knížecímu rodu Slavníkovců. Ti byli roku 995 vyvražděni konkurenčním knížecím rodem Přemyslovců. Přemyslovci tak získali i tuto oblast. V souladu s uplatňováním principů vnitřní kolonizace a udělováním panovnických držav v léno členům panovnické družiny získávají pak od vládnoucích Přemyslovců tyto državy jejich družiníci - Vítkovci.
Původ rodu Vítkovců je podle legendy již v antickém Římě. Vítkovci byli podle tohoto podání spřízněni s římským rodem Ursini, který měl sídlit na hoře "Mons Rosarum" nedaleko města Říma. Poté, co byl v roce 546 Řím vypleněn hordami vizigótského vůdce Totily, rod opustil Řím a jeden z jeho členů jménem Vítek se ženou a potomkem putoval severním směrem přes Dunaj a nakonec se usadil v jižních Čechách. Tam založil nový rod, postupem doby získal rozlehlé državy, které pak před svou smrtí rozdělil mezi svých pět synů. Každý syn zároveň dostal do znaku pětilistou růži, která svou barvou symbolizovala jednotlivá panství.

3. Výklad obrazu

Vítka II. staršího - praotce Vítkovců krumlovských - zelená růže ve stříbrném poli

Vítka III. mladšího - praotce Rožmberků - červená růže v stříbrném poli

Vítka IV. - praotce pánů z Třeboně a Landštejna - stříbrná růže v červeném poli

Sezimu - černá růže ve zlatém poli

Někdy však bývají páni ze Stráže a páni ze Sezimova Ústí spojováni do jedné rodové větve pánů ze Stráže a Ústí se znakem modré nebo černé růže na zlatém poli.

4. Zámek Český Krumlov - prehistorie
Strategicky výhodná poloha úzkého skalního ostrohu nad brodem řeky Vltavy lákala k osídlení odedávna. Velmi důležitá byla strážní poloha lokality na staré obchodní cestě z alpských oblastí a Podunají do nitra Čech, která již v době bronzové využívala údolí řeky Vltavy.
Počátky pravěkého osídlení hradního návrší v Českém Krumlově lze v současné době sledovat pouze díky archeologickým průzkumům. Bezpečně ověřené počátky osídlení, které jsou doloženy archeologickými nálezy dobových artefaktů vyspělé hmotné kultury zdejších obyvatel, sahají do období přelomu starší až střední doby bronzové. Malá kolekce keramiky dokládá pravděpodobnou existenci výšinného sídliště, možná i hradiště ze starší doby bronzové (asi 1500 let před naším letopočtem) v prostoru II. nádvoří. Analogické soudobé lokality jsou z blízkého okolí známy z Vyšného, Boletic a Mříče - hradu Dívčího Kamene. Další zlomky keramiky dokládají osídlení v období pozdní doby halštatské - asi 500 let před naším letopočtem. Rovněž v tomto období jsou výšinná sídliště či hradiště dosti běžná.

Zajímavý je výskyt keramiky pozdní doby laténské asi 150 let před naším letopočtem, která však pochází nikoli z přímého archeologického průzkumu, ale pouze ze sběrů, a postrádá přesnou lokalizaci. I v tomto případě se zřejmě jednalo o doklad výšinného hradiště.
Nejstarším artefaktem pocházejícím z hradního návrší je ojedinělý nález kamenného neolitického sekeromlatu, datovaný přibližně do období 4 000 let před naším letopočtem, který byl náhodně objeven v průběhu 2. světové války. Archeologický výzkum soudobé osídlení sice neprokázal, avšak autenticitu nálezu zvyšuje zjištění sídliště kultury s lineární keramikou v zahradě pivovaru na Latránu. Pravěké osídlení hradního návrší v Českém Krumlově bylo předmětem archeologických výzkumů v devadesátých letech 20. století.

5. Zámek Český Krumlov v období gotiky
Hrad, jenž nesl jméno Krumlov, byl založen asi v polovině 13. století na strmém skalnatém ostrohu, čnícím vysoko nad meandrovitým korytem řeky Vltavy. Zbudovali jej páni z Krumlova, kteří patřili k významnému českému šlechtickému rodu Vítkovců. Název hradu pocházel ze staroněmeckého výrazu Crumbenowe, který charakterizuje přírodní konfiguraci terénu, tedy místo na křivé louce nebo na nivě. Původní gotický hrad tvořil pouze malý hrad s věží, který se po dalších středověkých a renesančních úpravách stal dominantou celého okolí.

V roce 1302 rod pánů z Krumlova vymřel a hradu se ujali příbuzní Rožmberkové. Jeden z nejpřednějších českých šlechtických rodů s erbem červené pětilisté růže na stříbrném poli ve znaku zvolil právě Krumlov za své hlavní a trvalé rodové sídlo.

Za vlády Jindřicha z Rožmberka (1262-1310) a jeho syna Petra I. z Rožmberka (zemřel 1347) došlo k velkolepému rozšíření Hrádku  pod věží. Rovněž byla zahájena výstavba Horního hradu , který tvořily dva paláce a dvě mohutné čtvercové věže.

Hrad přijal kromě funkce obranné a obytné rovněž úlohu hlavního správního centra rozsáhlého krumlovského panství.

Petr I. z Rožmberka, jenž zastával významné funkce nejvyššího komorníka a zemského hejtmana v Čechách, se snažil vytvořit z Českého Krumlova jihočeskou obdobu pražské královské metropole.

Na žádost Petrovy manželky Kateřiny z Vartenberka byla na hradě postavena nová kaple sv. Jiří a sv. Kateřiny, která byla vysvěcena koncem roku 1334 a obdařena odpustky pro zbožné návštěvníky.

Archeology objevená gotická kachle z 15. století:

Petr IV. z Rožmberka vytvořil ze svého krumlovského hradu odpovídající reprezentativní sídlo s obytným centrem kolem III. a IV. hradního nádvoří. Neshody Petra IV. se synovci Janem III. (1484-1532), Joštem III. (1488-1539), Petrem V. (1489-1545) a Jindřichem VII. (1496-1526) vedly Petra IV. k sepsání překvapivé závěti, ve které svůj majetek odkázal panu Zdeňku Lvu z Rožmitálu a dalším českým pánům. Nastal boj o záchranu rožmberského dominia, který značně vyčerpal finanční prostředky rodu, s jejichž nedostatkem se potýkali Jošt III. a Petr V. ještě ve třicátých a čtyřicátých letech 16. století.

6. Zámek Český Krumlov v období renesance
Poručnická vláda Petra V. z Rožmberka nad dětmi bratra Jošta a jeho manželky Anny Rožmberské z Rogendorfu předznamenala dobu vrcholného rozkvětu rožmberského dominia. Ta nastala s nástupem poslední generace Rožmberků, bratrů Viléma z Rožmberka (1535-1592) a Petra Voka z Rožmberka (1539-1611). Starobylý rodový původ, rozsáhlé a hospodářsky výnosné dominium i osobní schopnosti předurčovaly zejména staršího z obou bratrů - Viléma - k rychlému společenskému a politickému vzestupu. Vilém zahájil svou kariéru rehabilitováním jména rožmberského rodu, kterému navrátil postavení na předním místě mezi šlechtickými rody v Českých zemích. Od roku 1550, kdy jako mladý chlapec vstoupil do královských služeb, dosahoval Vilém postupně významných hodností, až byl roku 1570 jmenován nejvyšším purkrabím pražským, tedy královým zástupcem v zemi, a pomýšlel i na získání polské koruny. Roku 1585 mu španělský král Filip II. udělil řád Zlatého rouna. Výborné diplomatické schopnosti prokazoval při vnitrostátních sporech a jako člen císařských poselstev. Svým původem a svými čtyřmi sňatky s Kateřinou Brunšvickou (1557), Sofií Braniborskou (1561), Annou Marií Bádenskou (1578) a Polyxenou z Pernštejna (1587) byl Vilém z Rožmberka spřízněn s nejvýznamnějšími rody české, rakouské, německé, španělské, italské a polské šlechty. Výnosy rožmberských držav a nové způsoby hospodářského podnikání i platy z kvetoucích rožmberských měst plynoucí do panské pokladny umožňovaly Vilémovi vést okázalý způsob života, vydržovat si nákladný dvůr, provádět rozsáhlé úpravy sídel a být mecenášem v oblastech vědy, hudby, literatury, výtvarného umění. Zámek v Českém Krumlově získal za vlády Viléma z Rožmberka podobu monumentálního honosného renesančního sídla a zároveň kulturního, společenského a hospodářského centra rozsáhlého rožmberského dominia. Rožmberský vladař stál v čele aristokratického dvora, obklopen členy své rodiny, dvořany, dvorními dámami, množstvím úředníků, komorníků, panošů a dalších služebníků, učenců a umělců.

Skvělá Vilémova politická kariéra a osobní úspěchy byly poznamenány skutečností, že ani z jednoho manželství nevzešel Vilémem toužebně očekávaný potomek a nad rodem Rožmberků pomalu nastával soumrak. Vilém z Rožmberka zemřel v roce 1592 a majetku se ujal jeho mladší bratr Petr Vok z Rožmberka, který příliš nezasahoval do politiky, ale byl znám jako vášnivý sběratel knih, uměleckých předmětů a nejrůznějších kuriozit.

Nedostalo se mu sice tak soustavného vzdělání jako Vilémovi, ale díky své touze po vědění patřil k nejvzdělanějším šlechticům své doby. Vilémova politická kariéra měla svou odvrácenou stranu v nekončícím množství finančních prostředků, které byl vznešený Rožmberk nucen vydávat na svou reprezentaci. Zanechal svému bratrovi rožmberské dominium zatížené obrovskými dluhy. Ač se Petr Vok snažil ze všech sil uchovat rodový majetek v ucelené podobě, na nátlak věřitelů byl donucen k prodeji některých panství. Po smrti své manželky Kateřiny Rožmberské z Ludanic se Petr Vok s těžkým srdcem rozhodl v roce 1601 prodat staré rodové sídlo v Českém Krumlově císaři Rudolfovi II. Habsburskému a odstěhoval se do Třeboně.

Císař zámek nikdy osobně nenavštívil. Pouze mezi léty 1605-1609 se Krumlov stal sídlem Rudolfova levobočka Julia de Austria a zůstal poznamenán jeho tragickým osudem. Český Krumlov ztratil postavení aristokratické rezidence, správního a společenského centra velkého dominia. V roce 1610 postihl I. nádvoří zámku požár. Roku 1611 bylo město obsazeno pasovským vojskem. Během stavovského povstání nechal velitel císařské posádky Ferdinand Carrati de Carrara vybudovat v předhradí druhého zámeckého nádvoří mohutné opevnění s bastiony. V roce 1622 daroval císař Ferdinand II. Habsburský krumlovské panství štýrskému rodu Eggenberků.

7. Zámek Český Krumlov v období baroka
V roce 1622 věnoval císař Ferdinand II. Habsburský panství Český Krumlov svému finančníkovi Janu Oldřichovi z Eggenberku (1568-1634) za prokázané služby.

Ani Jan Oldřich ani jeho syn Jan Antonín I. z Eggenberku (1610-1649) se příliš nesžili s českým prostředím a na Krumlově nesídlili.

Rod Eggenberků stál však právě na výsluní císařské přízně a byl obdařen množstvím poct. Roku 1623 byli Eggenberkové povýšeni do stavu říšských knížat, roku 1625 jim byl udělen takzvaný velký palatinát - mimo jiné právo razit vlastní mince - a v roce 1628 se krumlovské panství stalo knížectvím s vévodským titulem. Zámek v Českém Krumlově se stal rezidenčním sídlem rodu až za panování Jana Kristiána I. z Eggenberku (1641-1710) a jeho uměnímilovné choti Marie Arnoštky z Eggenberku, rozené ze Schwarzenberku (1649-1719).

Manželé ze svých kulturních zálib upřednostňovali zejména divadlo a hudbu, stranou jejich zájmu však nezůstalo výtvarné umění ani zámecká knihovna. Divadlo se hrálo nejdříve v zámeckém Jelením (dnešním Maškarním) sále a v roce 1686 byla otevřena samostatná divadelní budova za Plášťovým mostem vedle tzv. Renesančního domu se stálým divadelním souborem (Eggenberské zámecké divadlo v 17. století).

Janem Kristiánem I. z Eggenberku vymřel rod v mužské linii a ovdovělá kněžna Marie Arnoštka odkázala majetek svému synovci, knížeti Adamu Františkovi ze Schwarzenberku (1680-1732), který se jej v roce 1719 ujal.

Spojením eggenberského a schwarzenberského majetku vzniklo rozsáhlé dominium, které připomínalo svou rozlohou i polohou dobu rožmberskou. S osobou Adama Františka přešlo panství do držení skutečného barokního kavalíra, muže úspěšného na císařském dvoře, který byl zároveň také velkorysým mecenášem a náruživým lovcem. Panství Český Krumlov bylo znovu obdařeno vévodským titulem (1723). Na vrcholu slávy a úspěchu zastihla Adama Františka smrt, když byl zraněn střelou císaře Karla VI. na lovu u Brandýsa nad Labem (1732) (Císařský hon). Majetku se ujal vévoda Josef Adam ze Schwarzenberku (1722-1782) pod poručnickým vedením své matky Eleonory Amálie z Lobkovic.

Také Josef Adam dosáhl rychlého politického a společenského vzestupu u císařského dvora ve Vídni. Vnímání a prožitek dvorské atmosféry a tvořivá doba vrcholného baroka a rokoka se projevily v rozsáhlých architektonických úpravách krumlovské rezidence. Kromě přestavby Kaple sv. Jiří a přístavby horního patra zámecké rezidence byl Horní hrad zkrášlen nově upravenými prostory nádherného Maškarního sálu a Zrcadlového sálu. První z nich vyzdobil rozkošnými rokokovými malbami Josef Lederer, malířskou výzdobu Zrcadlového sálu provedli dva vídeňští malíři Hans Wetschl a Leo Märkl. Oba sály byly součástí rozsáhlého komplexu určeného pro zábavu a požitek. V Zrcadlovém sále se konaly koncerty, v Maškarním sále bály a maškarní plesy. Přímo ze sálu vedla dřevěná chodba Plášťového mostu do nově upraveného zámeckého divadla. Kníže Josef Adam ze Schwarzenberku nechal přestavět budovu starého eggenberského divadla a opatřil ji rozsáhlým souborem kulis, divadelních kostýmů, rekvizit a teatrálií. Spojovací chodba pokračovala dále do rafinovaných keřových bludišť.

 Zahrada byla nově opatřena kaskádovou fontánou, zdobenou sochami vodních božstev od sochaře Josefa M. Grisslera z roku 1765.

Stavba kaskádové fontány začala po roce 1750 podle návrhu vídeňského architekta Andrease Altomonte v rámci celkové proměny zámecké zahrady ve stylu vídeňského rokoka. Kamenické práce byly provedeny z mušlového vápence dovezeného z Eggenburgu v Dolním Rakousku sochařem Matyášem Griesslerem za pomoci a dozoru sochaře a pozdějšího knížecího zahradního inspektora Jana Antonína Zinnera (asi 1708 - 1763). V první fázi vznikla vlastní kaskáda o čtyřech úrovních s bohatou sochařskou výzdobou, sestávající z dekorativních váz a dominantní trojice soch vodních božstev. Voda pro fontánu byla přiváděna dřevěným potrubím z horního zámeckého rybníka.

V roce 1762 byla po obou stranách kaskádové fontány postavena nová balustráda dlouhá 176,37 metru a vysoká 63 centimetrů. Na parapetní zídce po obou stranách kaskády bylo umístěno dvacet různých dekorativních váz rovněž z eggenburgského vápence. M. Griessler postavil v letech 1765 - 1766 na svahu po obou stranách kaskády schodiště. U cesty z horní do dolní části zahrady zhotovil čtyři sousoší představující roční období.

Můžete nahlédnout do Zámecké zahrady:

V letech 1755-1757 došlo k přestavbě zahradního letohrádku Bellarie.
V dobách českokrumlovských knížat se Bellarie využívala hlavně k odpočinku po procházce v zahradě, ale také k radovánkám.

V zadní části zahrady byl v roce 1752 vybudován dřevěný hudební pavilón s výzdobou Františka Jakuba Prokyše. Na konci zahrady byl velký rybník, který zásoboval vodní stroj vodou z nedalekého Ptačího hrádku. Na zahradu navazovalo široké stromořadí mířící ke Kvítkovu Dvoru, který byl rokokově přestavován v letech 1750-1752. V letech 1744-1746 byla u zámku vybudována zimní zámecká jízdárna  podle projektu Andrease Altomonteho. Na konci 18. století stavební ruch na krumlovském zámku ustal.

Barokní interiéry ve své náznakové podobě jsou součástí I. prohlídkové trasy zámku Český Krumlov zpřístupněné návštěvníkům.

8. František Jakub Prokyš
(1713 - 1791) třeboňský malíř
Český malíř pozdního baroka a rokoka, původně poddaný Martiniců na prunéřovském panství, byl touto vrchností doporučen řádu sv. Augustina v Třeboni a knížeti Josefu Adamovi ze Schwarzenberku k provedení řady malířských prací. Kníže Schwarzenberg jej z poddanství propustil a F. J. Prokyš se stal nejprve svobodným měšťanem v Třeboni a později, od 60. let 18. století, měšťanem v Českých Budějovicích, kde byl také členem malířského cechu. Hlavním objednatelem Prokyšových věcí byli Schwarzenberkové a církevní hodnostáři, jako P. Franz Kfeller (1726 - 1799), zastávající úřad krumlovského influovaného preláta od roku 1762, opat Bohumír Bylanský v klášteře Zlatá Koruna a další. Také proto se s dílem Františka Jakuba Prokyše setkáváme na Českokrumlovsku tak často.

Ukázky tvorby F. J. Prokyše v Letohrádku Bellarie v zámecké zahradě:

Podrobnější historie zámku  je zde:

9. Pověst o Bílé paní

Perchta z Rožmberka, ztepilá, sličná dcera Oldřicha II. z Rožmberka, prožila šťastné mládí na otcovském hradě v Českém Krumlově. Když dospěla, ucházelo se o dceru mocného pána mnoho ženichů. Otec provdal ji proti vůli její za Jana z Lichtenštejna, pána sice urozeného a mocného, přitom však velmi neurvalého a hrubého, který krátce předtím ovdověl.

Jemné, ušlechtilé Perchtě nastal po jeho boku život plný ústrků a utrpení. Na zámku pana z Lichtenštejna žily matka a sestra jeho nebožky ženy. Ty pronásledovaly paní Perchtu a ztrpčovaly jí život, jak jen mohly. Osočovaly ji u jejího manžela, ukládaly jí hrubé práce, nemajíce pro ni slůvka vlídného. Manželství stalo se jí peklem, z něhož nebylo žádného východiska. Marně se modlila za obměkčení srdce manželova, marně psala svému bratru zoufalé dopisy: "Vysvoboď mne od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil."
Nebylo jí pomoci, neboť tehdejší mrav nedovolil, aby žena odešla od muže, byť by s ní nakládal sebeukrutněji.
Teprve smrt mužova prolomila mříže jejího vězení. S radostí vrátila se na otcovský hrad, stala se tu jeho dobrým duchem a laskavou ochranitelkou všech trpících. Prožité hoře vepsalo jí do tváří nesmazatelné rysy utrpení, zapudilo navždy z lící jejích smích. Vážná, štíhlá, předčasně uvadlá, majíc zlaté, vlnité vlasy bílou rouškou obepjaté, procházela síněmi a nádvořími hradu, dohlížejíc bratrovi na jeho hospodářství.
Smrt, která ji tu stihla roku 1476 ve čtyřicátém devátém roce jejího života, byla bolestnou ranou nejen rožmberských pánů, nýbrž i chudých celého širokého kraje. Nepřestávali ji oplakávati a brzy vídali ji dále ve svých snech.

Bílá paní, jak ji nazývali, zjevovala se na zámku v Českém Krumlově, na Rožmberku, i na ostatních rožmberských hradech v bílém, splývavém šatě, jak  s klíči za pasem obchází chodby a síně vstříc budoucí události. Usmívala-li se, bylo to znamení, že se k domu přikloní štěstí. Měla-li černé rukavice a tváře pokryty smutkem, znamenalo to blížící se neštěstí nebo smrt.
Bílá paní bděla nad dětmi svých příbuzných a chránila jich všeho zlého. Když chůvy únavou usínaly, brala sama nemluvňata na lokty, hýčkala je a konejšila. Chůvy, které ji znaly, nepřekážely jí nikterak v tomto počínání. Velikou péči věnovala Bílá paní zvláště poslednímu potomku svého rodu Petru Vokovi.
Jednou, když opět chůvy usnuly, přistoupila ke kolébce a mazlila se s malým Petříčkem, aby se nerozplakal. Mezi chůvami byla jedna, která teprve nedávno přišla na zámek a nevěděla nic o Bílé paní. Ta se probudila, a spatřivši Petříčka v rukou cizí, neznámé paní, osopila se na ni: "Co si to dovolujete, bráti do rukou malého Petříčka? Co je vám po tom dítěti?"
Chtěla Bílé paní vzíti dítě, ale ta přitiskla je k sobě a odpověděla jí pohněvaně: "Právem o toto dítě pečuji, neboť je mého rodu. Jak se opovažuješ mně cos vyčítati ?" Obrátila se k služkám, které se hlukem probudily a domlouvala jim: "Proč nekonáte svých povinností, jak se sluší a patří ? Ode dneška mějte si samy dítě na starosti !"

Přistoupila pak ke kojné a pravila jí: "Pečuj o dítě, jak náleží. Až dospěje, vypravuj mu o tom, jak jsem je milovala. A ukaž mu místo, kudy jsem k jeho kolébce přistupovala a opět odcházela."
Když ta slova dořekla, sklonila se nad kolébku, usmála se na dítě, pocelovala je a pak zmizela ve zdi, změnivši se v lehký, bílý oblak.
Od té doby se již na zámku neobjevila.
Když Petr Vok dospěl a uslyšel vzkaz Bílé paní, dal probourati zeď, v níž zmizela. Našel prý v těch místech veliký poklad.

Další pověsti a legendy zde:

10. I. návštěvní okruh a pár postřehů

Český Krumlov je pojem nejen v souvislosti s památkami UNESCO, ale stačí zajít do blízkosti zámku a je vidět, jak historie táhne. Zažili jsme tam den v sezóně a už dopoledne je vidět ty davy návštěvníků, kteří od parkovišť míří ke vchodu. Chůze po kamenech, které tvoří chodník, není zrovna pohodlná, kočičí hlavy jsou náročné pro kotníky. Navíc, když v tom celkem úzkém prostoru u vstupu je plno lidí a každý chce samozřejmě vidět "vše", téměř každý se dere ke kovovému plotu, aby spatřil medvědy v příkopu. A pokud se šelmu podaří vyfotit, spokojenost posouvá člověka dál na nádvoří.

Do areálu zámku v Českém Krumlově se vstupuje od východu z ulice Latrán Červenou branou na I. nádvoří zámku Český Krumlov, nazývané Rejdiště. Vlevo od Červené brány je bývalý objekt Lékárny, na něj navazují bývalé konírny - dnes Sloupová síň  a Staré purkrabství, ve kterém sídlil nejvyšší úředník a správce hradu. Vpravo od Červené brány se nachází bývalá Solnice  - původní gotický sklad soli. Následují objekty původní Staré lékárny, ledárny a Kovárny. Jednou z hlavních budov pravé strany nádvoří je bývalé stavení panského Pivovaru. Ve stejné budově byla později umístěna knížecí mlékárna s výrobnou sýra. Následuje budova bývalé Nemocnice  a na samém konci prvního nádvoří stojí domek, ve kterém žil panský puškař. Protější stranu zabírají rozsáhlé Kočárovny z 18. století, které zůstaly zachovány v původním rozsahu. V  samotném středu nádvoří stojí kamenná kašna ze 16. století.

Panoramatický pohled na 2. nádvoří zámku Český Krumlov a věž

Na druhém nádvoří se návštěvníci poněkud rozdělili - někdo jde hned na věž, někteří míří k restauraci a ještě před prohlídkou si dají jídlo, ale většina směřuje hned k pokladnám. Během naší návštěvy se zde tvořily menší fronty, protože byl zájem o rodinné vstupné nebo se kupovaly vstupenky pro celé skupiny. Nabízejí tam několik okruhů, ale nejvíce lidí šlo  na dva okruhy. Druhý nabízel Schwarzenberské pokoje a jejich vybavené prostory, my jsme šli na I. prohlídkový okruh, který zahrnuje renesanční a barokní prostory zámku, spojené s dávnější historií a rody Vítkovců, Rožmberků a Eggenbergů. Proto i své psaní o zámku jsem ukončila obdobím baroka, protože vše, spojené s tímto a dřívějším obdobím -  přístupné pro návštěvníka, jsme prošli s průvodcem. Zbývalo trochu času, zašli jsme si na kávu a pak už dále na Plášťový most, který se začínal plnit návštěvníky, kteří jednak pořizovali originální snímky a také pozorovali vodáky, jak sjíždějí Vltavu pod zámkem. Pak jsme již zamířili k prostoru určenému pro vstup do I. zámeckého okruhu. Návštěvníků bylo tolik, že skupiny šly po sobě v intervalech každých 5 minut. Byl tu docela cvrkot. Takový zájem a doslova nával do historické památky jsem zatím nikde neviděla (výjimkou jsou korunovační klenoty). Pak přišel náš čas a pro "naši skupinu" si přišla mladá blonďatá průvodkyně.

V naší skupině byli zastoupeni lidé snad všech věkových kategorií a u mnohých jsem měla dojem, že jsou zvyklí navštěvovat zámky a historické památky. Naše průvodkyně měla pěkný mluvený projev, jistě se tam zračila i určitá rutina, když si představíme, kolik skupin denně provede. Zvládla to i organizačně, což se projevilo brzy po vstupu. Její výklad byl totiž odněkud zezadu narušován opakovaným hlasitým mluvením. Jak se později ukázalo, šlo o skupinu asi 8 Asiatů, snad Korejců nebo Japonců, z nich asi jen jeden uměl česky a ten se snažil jim něco říci. Příliš se to nedařilo, takže potřetí už průvodkyně pohrozila vyvedením z prohlídky. Nezbývá než souhlasit, ale vede mě to k úvaze: Při návštěvě zámků tak frekventovaných jako Český Krumlov je opravdu vidět i skupiny Asiatů a nezbývá jen pochválit jejich zájem o naše historické památky. Jen si nějak neumím představit, jak konkrétně v Českém Krumlově vnímají,  byť by to bylo i v angličtině, výklad o dělení růží, o rodových problémech Rožmberků a posledním Petru Vokovi nebo pověst o bílé paní. Možná se pletu, oni to jsou světoběžníci, kteří už asi navštívili kde co, ale pak se nedivím, že se tam bavili docela nahlas. Buď je to nudilo, nebo o tom nic nevěděli a nebyla tam pro ně možnost na místě se něco dovědět. Takže okruhem vlastně jen prošli. Česky mluvící návštěvník má k tomu jistě hlubší vztah a  tady může spatřit místnosti a prostory, které jsou jako příklad na fotkách, případně se poptá průvodkyně.

Prohlídka tohoto okruhu končí v Maškarním sále a asi po 60 minutách vycházíme ven. Mezitím se počasí změnilo, ale je to mírný deštík, jdeme tedy opět Plášťovým mostem dál. Absolvujeme mírné stoupání do kopce, na jehož konci se rozprostírá zámecká zahrada. Zámecká zahrada v Českém Krumlově ve tvaru protáhlého obdélníku o rozměrech 750x150 metrů je situována na návrší ve třech odlišných výškových úrovních. Částí zahrady procházíme a směřujeme k otáčivému hledišti. Jenže, co to? Na bráně je tabule s nápisem, že z důvodu zkoušky je zavřeno. To je tedy nepříjemné překvapení. Máme však štěstí. Přichází muž v uniformě ochranky a otvírá bránu, můžeme tedy jít dál. Ještě že tak, být tady a skončit u brány... Obcházíme otáčivé hlediště, mezitím ustal déšť a než jsme pořídili svých pár fotek, už se to tady naplnilo lidmi přicházejícími od zahrady. Malé občerstvení v podobě zmrzliny přišlo vhod a my se vracíme zpět po známé trase, prohlížíme si Kaskádovou fontánu a sochy blízko ní, pak pokračujeme  k Plášťovému mostu. Zastavujeme se na vyhlídce, odkud je nejen krásná vyhlídka dolů na starou část města, dnes památkovou zónu, ale nabízí se pohled zase z jiného úhlu na Vltavu a zámek s věží. Tady fotí opravdu každý a není divu. My pak procházíme zámeckými nádvořími a je vidět, že návštěvníků neubylo, spíše naopak. Vycházíme z areálu zámku a jdeme kolem podhradí k Plášťovému mostu a pod ním procházíme směrem k řece. Nyní jsme v místech, která jsme předtím mohli sledovat jen shora. Vltava je doslova na dosah a můstek pod zámkem nabízí výborný pohled na řeku, po níž na svých lodích téměř v pravidelných intervalech proplouvají vodáci. Když proplují jezem, proud řeky je většinou odplaví z jejich pohledu doleva, oni v té chvíli musejí pádlovat a mnohdy dá dost práce, aby svou loďku otočili. Jsou pozorováni lidmi z můstku, které občas svým "Ahoj" zdraví a pokračují dál po proudu.

My tady končíme svůj výlet, zase mírně prší a my cestou na parkoviště uvažujeme o jídle. Už nám vytrávilo. Zašli jsme do restaurace na Latráně, sice jsme se najedli, ale za tu cenu by člověk očekával jídlo vyšší kvality. S Latránem se také pojí pověst:

V dobách temného středověku, kdy v místech dnešního Českého Krumlova neleželo ani město ani hrad, se v údolí řeky Vltavy rozprostíraly rozsáhlé temné hvozdy, kterými vedla obchodní stezka z Rakous do českého vnitrozemí. A právě na skále nad říčním brodem v lesích měli své sídlo loupežníci a lapkové, zkrátka lotři, kteří přepadávali a olupovali pocestné i kupecké vozy, projíždějící lesnatým krajem. Ovšem časem se dny lotrů naplnily a byly sečteny, protože ono lesní doupě lapků objevil statečný rytíř Vítek, který jejich loupežnické sídlo vypálil a na jeho místě postavil nedobytný hrad Krumlov, který měl navždy střežit brod přes Vltavu. A nejdelší ulici ve městě, která vznikla velmi záhy pod hradem, pojmenoval napaměť podle lotrů - Latrán. Ovšem historický výklad pojmenování této ulice v podhradí je mnohem prozaičtější, neboť vznikl zřejmě z latinského slova latus (bok) a značí boční ulici podél hradu, vedoucí ke Starému městu.

Jenže i na parkovišti jsme zjistili, že Krumlov má ceny nadsazené, s cenou parkovného 220 Kč jsme se zatím nikde nesetkali. Za deště opouštíme Český Krumlov a jedeme do Třeboně.

Zdroj:  https://www.zamek-ceskykrumlov.eu/cs  ,  https://www.castle.ckrumlov.cz ,  , https://www.encyklopedie.ckrumlov.cz , Wikipedie