Vracov

29. - 31. 7. 2016

Po prohlídce třeboňského zámku jsme  projeli českým jihem a dostali jsme se na jižní Moravu. Cesta trvala poněkud déle, než jsme předpokládali, protože v pátek odpoledne téměř v polovině prázdnin bylo i na dálnici plno a všichni chtěli být v cíli své cesty brzy. Jeli jsme nejdříve směrem na Brno, poté jsme směřovali na Moravské Slovácko.

1. Slovácko

Slovácko  je národopisná oblast na jihovýchodě Moravy, geograficky ohraničená na severu a severozápadě pohořími Ždánický les a Chřiby, na jihovýchodě hřebenem Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí a na jihu tokem řeky Dyje. Rozkládá se tedy na území dnešních okresů Uherské Hradiště a Hodonín, ve východní části okresu Břeclav a zasahuje i do okresu Zlín.

Slovácko je bohaté na řadu lidových zvyků a tradic, které jsou často charakteristické pro jeho etnografické podregiony. Jde jak o řadu mikroregionálně typických písní a tanců (sedlácké na Horňácku, vrťěná či hošije na Podluží, sedlcké na Uherskobrodsku apod.), tak událostí (hody, fašank, jízda králů, svaté poutě ad.), či o lidovou architekturu. Studiem tradic, zvyků a architektury Slovácka se zabývá Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Osobně mám velmi ráda moravské žudro.

Žudro, taktéž žebračka, je klenutý přístavek používaný u vchodů do domů v lidovém stavitelství Moravského Slovácka a části Slovenska. Jeho boční strany tvoří oblé nebo hranolovité pilíře nesoucí nad sebou obloukovité překlenutí, které bývá shora pokryté střešními taškami nebo jinou ochranou proti povětrnostním podmínkám. Jeho účelem je ochrana vstupu do domu před nepříznivým počasím. Obvykle bývá zdobeno barevnými malovanými ornamenty s rostlinnými a lidovými motivy.

2. Hudba, víno a umění - to patří k sobě

Rovněž hudební projevy vynikají na Slovácku vlastní originalitou a patří k nejtypičtějším formám folklóru na území České republiky. Z hudeckých uskupení či tzv. štrajchů, doložených v řadě obcí Slovácka již v 19. století, se postupně vyvinuly dnešní formy cimbálových muzik či dechovek. Dnes typický cimbál jako hudební nástroj však na Slovácko pronikl až v průběhu 20. století ze sousedního Slovenska a Maďarska.

Každý jistě zná moravské písničky:

Silná je na většině území Slovácka i vinařská a ovocnářská tradice. Výroba vína a pálenek na Slovácku prokazatelně probíhá po staletí. Příznivé klimatické podmínky jsou této dlouhé tradici nakloněny. Ve výrobě vína je pak region Slovácka nejproduktivnějším v rámci České republiky. I tato tradice se silně prolíná s lidovou architekturu Slovácka. Vinné sklepy, v některých mikroregionech nazývané "búdy", patří k nejčastějším cílům návštěvníků Slovácka.

Slovácku, jeho obyvatelům a zvykům věnovala pozornost řada umělců. K nevýznamnějším a nejstarším patří malíři Joža Úprka či Antoš Frolka či německý fotograf Erwin Raupp. Později život moravských Slováků mediálně proslavilo i humoristické dílo Zdeňka Galušky, které se ještě za jeho života dočkalo filmového zpracování.

3. Oblast Dolňácka

My jsme směřovali na Kyjov, tedy na Dolňácko, dělené dále na:
Uherskohradišťsko
Ostrožsko
Veselsko
Strážnicko
Kyjovsko
Uherskobrodsko, používá se i starší název Záhoří (tento název je dosti rozšířen a mimo území Slovácka existují jiné oblasti pojmenované podobně, např. Hostýnské Záhoří nebo slovenský region Záhorie). Některé prameny uvádějí Uherskobrodsko jako samostatný region, jiné jako specifickou část Dolňácka.

4. Cílem naší cesty byl Vracov

Vracov je malé jihomoravské městečko s 4500 obyvateli, ležící nedaleko Kyjova. Ze severu je ohraničeno nízkými kopečky, za nimiž se krajina postupně zdvihá až k nedalekým Chřibům. Východním směrem se rovina začíná mírně svažovat k několik kilometrů vzdálené řece Moravě a za ní ohraničují horizont hřbety Bílých Karpat tvořící hranici se Slovenskem. Z jihu město obemyká rozlehlý borový les Doubrava, pokrývající celou unikátní písčitou oblast rovinaté Moravské Sahary.

5. Historie Vracova

Název Vracov je původu velkomoravského nebo pozdějšího, základem jeho jména je jméno Vrac, zdrobnělina utvořená od osobního jména Vratislav. Vracov byla tedy původně osada náležející nějakému Vracovi. Budovatele pozdně gotického Vracova je třeba hledat mezi Přemyslovci. Naznačuje to okolnost, že se roku 1231 uvádí Hodonín a Bzenec jako opěrné body hradských obvodů královny Konstancie, která je držela jako své věno. Zásluhu o nové uspořádání Vracova je nutno připočíst této původem uherské královně, která se zasloužila o zřízení kostela sv. Vavřince na nově vytýčeném náměstí.

Kostel svatého Vavřince - je raně gotická stavba ve stylu burgundsko-cisterciácké architektury. V původním stavu se dochoval jeho presbytář z roku 1240. V 18. století došlo k barokní přestavbě kostela. Jeho sochařská výzdoba pochází z dílny Ondřeje Schweigla.

Za kostelem je křížová cesta z roku 2004 se skleněnými vitrážemi a sochou Krista.

Svatý Vavřinec byl muž původem z města Huesca v tehdejší římské provincii Hispánie (dnešní Španělsko), který získal náboženské vzdělání od arcidiákona Sixta v Římě. Když se Sixtus v roce 257 stal papežem, Vavřinec byl ustanoven diakónem a stal se odpovědným za spravování chrámové pokladny a za péči o chudé. Díky této službě je považován za prvního archiváře a pokladníka katolické církve a stal se proto patronem knihovníků.
Svatý Vavřinec byl dle legendy umučen na železném roštu nad horkým uhlím.
Datum úmrtí je 10. srpen 258 v Římě.

6. Kraj Vracovský

Hospodářský význam vracovské obce byl v polovině 13. století takového rázu, že Přemysl Otakar II. zapojil Vracov do nové správní organizace břeclavského kraje. V souvislosti s odstupem města a hradu Břeclavi do zástavní držby Viléma z Hustopečí byl vyhlédnut Vracov za středisko správního obvodu pro jihovýchodní Moravu. Příchod krajských úředníků byl proveden po roce 1264. Podle nového svého střediska se nazýval  tenkrát břeclavský kraj i krajem vracovským.
Vracov se stal na dobu několika desetiletí sídlem krajského soudu (úřadu cudaře). V roku 1268 dlel na místní tvrzi i král železný a zlatý - Přemysl Otakar II. Obec byla i s tvrzí v královském majetku. Později ve Vracově sídlil i správce Komory moravské. Prvním komorníkem moravským na Vracově byl Bohuslav z Pernštejna, posledním pak pan Soběrej z Hvězdic. Slibný rozvoj vracovské obce ovlivněný přítomností krajského správního střediska byl však brzy narušen zřízením nového městečka v sousedním Bzenci, kde za krále Václava II. bylo vytýčeno pod kostelem rozsáhlé náměstí. Bzenec byl postaven pod ochranou nově zřízeného gotického hradu na strmém kopci nad náměstím a kostelem. K přenesení sídla krajských úřadů z Vracova do Bzence došlo patrně za neklidných dob po vymření Přemyslovců, kdy náležitě vynikly výhody, které poskytoval úřednictvu nově zřízený hrad. Výhody bzeneckého hradu dovedl ocenit především král Jan Lucemburský.

7. Vracov po boku bzeneckého souseda

Proto dobu kolem roku 1310 můžeme považovat za údobí, kdy se do popředí dostává Bzenec zásluhou svého hradu. Tím se Vracov stává součástí bzeneckého panství. Po odchodu krajských úřadů do Bzence nepřišel Vracov o všechny před tím získané výhody. Zůstal městečkem jako dříve a jeho obyvatelé se zvali měšťany. Obec měla svou vlastní pečeť »Tři věže na cimbuří«. Kolem konce 13. století se datují začátky vracovského vinařství. Ve 14. století se vinice značně plošně rozšířily. Bouřlivé události patnáctého století narušily značně nejen život ve Vracově, nýbrž i na bzeneckém panství.

Bzenecký hrad se stal za tažení Prokopa Holého na Moravu v letech 1427-1428 středem útoků husitského vojska, které jej dobylo a úplně zničilo. Největší pohromy na Bzenecku způsobily teprve česko-uherské války. Městysem se stal Vracov v roce 1517 spolu s obdržením práva várečného. Bzenecké panství vystřídalo hodně majitelů až ho nakonec roku 1587 zdědil hornoslezský šlechtic Kašpar Pruskovský z Pruskova na Hradci a Šemnicích. Bzenecké panství se tak stalo na dobu dvou století majetkem této rodiny, která ovlivnila historii bzeneckého panství a tím i samého Vracova. Kašpar Pruskovský byl především hospodářským podnikatelem. Rozšiřoval své hospodářství a potřeboval nové pracovní síly a proto se rozhodl pro rozhojnění pracovních sil povoláním německých i jiných usedlíků z poněmčených krajů v Horním Slezsku, kde měl panství Pruskov a Šemnice.

8. Hrůzy 30leté války a následná kolonizace Vracova

Na kolonizaci Vracova měli též podíl i četní jedinci z řad německé emigrace, která se od poloviny 16. století usazovala na Moravě. Potřeba, aby u kostela byla větší sakristie stejně jako i kamenná věž, která kromě svého poslání měla mít i strážní funkci, přiměla Vracovské někdy na předělu 16. a 17. století k tomu, aby přistavěli renesanční věž. Populační poměry ve Vracově podle stavu z roku 1604 byly narušeny vpádem Bočkajovců na Moravu, kdy Bzenec i okolní osady byly vypáleny a obyvatelstvo zčásti pozabíjeno a odvlečeno do otroctví. Největší pohromy ve Vracově způsobila první léta války třicetileté, zejména vpád Betlena Gábora na jižní Moravu v říjnu 1623. Důsledkem těchto vpádů bylo, že vracovské obyvatelstvo značně prořídlo a že bylo nutno povolávat opět cizí osadníky. Noví příchozí byli z poloviny české a z poloviny německé národnosti. Pro vracovské příští generace bylo důležité, že zde česká většina dovedla strávit všechny německé příchozí tak, že se nakonec počeštili.

9. Feudální výdobytky
Významnou událostí v dějinách vracovského lidu nebyl jen tereziánský robotní patent, jímž byla snížena robota na polovic, nýbrž také i patent z roku 1770 o nuceném zakupování gruntů do dědičné držby. Zákup přispěl k odpoutání vracovských lidí od bzenecké vrchnosti, na níž až dosud byli závislý svým nárokem na pomoc v době nouze, a na níž se celý život lopotili. Po zákupu se Vracovjané stali majiteli gruntu. Teprve nyní směli je opět znovu odkazovat a prodávat. Koncem 17. století došlo ke vzniku vracovského kroje.

Vracov se dále rozrůstal a v roce 1837 měl Vracov 404 domy, 2014 obyvatel, 230 koní, 220 volů, 362 krav a 1280 ovcí.

9a. Osvobození od poddanství
Rok 1848 přinesl i Vracovu osvobození od feudálních závislostí. Vracovští obyvatelé se stali rovnoprávnými občany státu. Od této chvíle byli právně na roveň postaveni i své bzenecké vrchnosti. Skončila také robota. Feudální režim skončil však právoplatně až 7. září 1848, kdy vídeňský parlament odhlasoval zrušení poddanství a všech s tím souvisejících břemen. Tato rozsáhlá proměna se provedla ve Vracově v naprostém klidu. Mnohem větší strasti měla vracovská obec s cholerovou epidemií, která se tu objevila koncem roku 1849. Epidemie vyvrcholila na podzim 1851, kdy v obci umíralo denně 5-6 lidí. Cholera zkosila celkem 143 osob. Významným obdobím byla pro Vracov i stavba železnice - Privátní dráhy Ferdinandovy. Na této železnici si od sedmdesátých a osmdesátých let 19. století našlo práci mnoho vracovských občanů.

10. První a druhá světová válka
První světová válka v letech 1914-1918 narušila značně dosud poklidný způsob života ve Vracově. Bilance 1. světové války byla 92 padlých Vracovjanů. Na oslavu vzniku samostatného československého státu se konal průvod od radnice ke škole. Slavnost byla ukončena zpěvem  národní hymny. Prvním velkým úkolem pro vracovskou obecní správu v novém státě byla elektrizace. Doba po roku 1920 byla dobou velké stavební činnosti ve Vracově.

10a. Osvobozování jižní Moravy za 2. světové války

Druhá světová válka zastihla Vracov po odbojové stránce víceméně nepřipravený.  Osvobození jižní Moravy bylo součástí bratislavsko-brněnské operace Rudé armády, jejímž provedením byla pověřena vojska 2. ukrajinského frontu, kterým velel maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij. Počátek bratislavsko-brněnské operace byl stanoven na 15. března 1945, ale v souvislosti s těžkými boji na maďarském území u Blatenského jezera bylo zahájení útočných akcí této operace o deset dní odsunuto. Pro osvobození jižní Moravy a města Brna byly určeny 40. (velitel generálporučík F. F. Chmačenko), 53. (velitel generálporučík I. M. Managarov) a 7. gardová armáda (velitel generálplukovník M. S. Šumillov) spolu s 1. jezdecko-mechanizovanou skupinou (velitel generálporučík I. A. Plijev) 2. ukrajinského frontu pod vedením Rodiona Jakovleviče Malinovského. 

7. dubna začaly první jednotky překračovat hraniční řeku Moravu. Od 7. dubna byl také Lanžhot téměř bez přestání bombardován jak letectvem, tak dělostřelectvem. Letadla kroužila nad obcí a pátrala po tancích ukrytých v průjezdech a stodolách, odkud vyjížděly jen krátce, aby ostřelovaly útočící jednotky. Němci si uvědomovali nebezpečí a udělali vše, aby postup Rudé armády na Moravu zastavili. Podminovali a zničili většinu mostů přes Moravu, všech 8 mostů na státní silnici Kúty - Lanžhot, taktéž mosty železniční.

Ještě horší překážku tvořila řeka Morava, rozlitá do lužních lesů a po lukách do šířky až 8 kilometrů. Hloubka vody dosahovala více než metr, toto jezero se táhlo proti proudu až po Hodonín, ze strany od Rakouska podobnou překážku tvořila řeka Dyje uměle rozvodněná vypouštěním Vranovské přehrady u Znojma. Nadto byl celý Lanžhot mohutně opevněn a bráněn, přístupové cesty silně zaminovány.

Proti RA stály 42., 46., 72, a 98. pěší pluk, 141. dělostřelecký pluk, 153. pěší divize, 2/66. minometný pluk, 661. střelecký prapor, 13. záložní prapor, 13. tanková divize s dělostřelectvem, tanky a obrněnými transportéry. 7. dubna ráno se 33. jezdeckému pluku 8. jezdecké divize podařilo obsadit poškozený železniční most přes Moravu a postupovat po nezaplaveném železničním náspu k Lanžhotu, přitom čistit lesy pod ním od Němců. Bojová činnost 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny v prostoru Lanžhota na sebe vázala značné nepřátelské síly, což umožnilo jejímu sousedu vpravo - jednotkám 53. armády - překročit řeku Moravu a osvobodit 12. dubna 1945 město Hodonín.

Ústup Němců z vracovského území byl dokončen  ve dnech 16.-17. dubna 1945. Dne 18. dubna 1945 byl Vracov osvobozen.

11. Vracov městem
V letech 1948-1949 byla provedena stavba reprezentační radnice podle plánů architekta Jiřího Jeřábka.

Změny hospodářské, sociální, kulturní i stavební pozměnily tvář Vracova natolik, že od 1. ledna 1967 byl Vracov po více než 700 letech povýšen z městečka na město.

12. Vracovský kroj
Vznik vracovského kroje se datuje na konec 17. století. Nejstarší popis vracovského kroje zanechal Jiří Demscher a je datován ve Bzenci 14. června 1836. Novější popis pochází z roku 1889 a je doložen fotografií, provedl ho profesor Josef Klvaňa, který působil od roku 1899 jako ředitel gymnázia v Kyjově. Klvaňa rozdělil slovácké kroje podle zeměpisného a správního hlediska. Kroje dělí do 6 základních skupin (dolské, podlužácké, zálešácké, horňácký, kopaničářský, podhorácké) s 24 krojovými typy a přechodné 4 typy krojů valašsko-slovenských a hanácko-slovenských, celkem tedy 28 krojových typů. Vracovský kroj zařadil Klvaňa jako samostatný typ do skupiny krojů podhoráckých. Novější literatura uvádí na Kyjovsku sedm skupin obcí, kde došlo ke krojovému rozlišení. Vracovský kroj je však v každém třídění samostatným typem. Je odlišný od všech ostatních krojů na Kyjovsku i v jeho okolí. Tak se jeví každému, kdo jej poprvé vidí a srovnává s jinými krojovými typy.

12a. Mužský kroj
Vracovský mužský kroj se skládá z těchto částí:
Košile - jsou z jemného plátna, košile je vyšívaná na náramcích. Rukávy jsou naškrobené, naskládané do záhybů a na tvrdo nažehlené.
Koženice - jsou světle žluté, sahají nad kolena. Mezi koženicemi a holínkami jsou vidět modré punčochy.
Kordula - kordula se nezapíná knoflíky, zavazuje se pod krkem úzkou stužkou, i když na pravé přednici má v husté řadě našito 25 kulatých knoflíků.
Klobouk - klobouk má nízké kulaté dénko o průměru asi 27 cm, vysoké asi 8 cm. K němu je připojena úzká krempa asi 4 cm široká, zdvižená a na obvodu obšitá úzkou sametovou paspulkou
Boty - boty jsou vysoké a kožené.

12b. Ženský kroj
Vracovský ženský kroj se skládá z těchto částí:
Košile - košile je s krátkými rukávy, která se zapíná ke krku.
Spodní sukně - ženy nosí pět až šest spodnic z bílého šifónu, silně naškrobených.
Vracovská kanafaska - kanafasky jsou vrchní skládané sukně z pruhovaného kanafasu.
Fěrtoch - Ke kanafasce se nosí fěrtoch. Je to kreton potištěný na bílém základě kytičkami červených růžiček.
Rukávce - mají velké »dudy« kulatého tvaru, málo vrápené, značně vyduté.
Kordulka - je dosti dlouhá, sahá až k pasu, zapíná se na 6 knoflíků.
Punčocháče - jsou hnědé nebo černé.

13. Vracovské hody
Ve Vracově se každý rok konají tradiční Vracovské hody s věncem a kačerem. Pořádá je vracovská chasa vždy třetí víkend v říjnu. Vracovské hody jsou největší hody v celé České republice. Tradičně se jich zúčastňuje okolo 500 krojovaných. V hodovém průvodu 17. října 2015 byl 566 účastníky ustanoven oficiální český rekord v počtu krojovaných v jedné obci.

Hody se konají  vždy v sobotu a v neděli. V sobotu jsou hlavními postavami mladí stárci, což je svobodný pár. V neděli se potom vše odehrává kolem starých stárků, což je manželský pár.

13a. Sobota
Hody začínají v jednu hodinu po obědě srazem krojovaných u kulturního domu, kde chybí mladí stárci, pro které krojovaní půjdou. Potom krojovaní odejdou průvodem k radnici.

Loňští mladí stárci zde požádají radní a starostu o povolení konání hodů.

Radní po krátké poradě hody povolí a městský policajt přečte artikuly pro konání hodů.
U mladého stárka

Od radnice pokračuje průvod pro mladého stárka. U domu, kde stárek bydlí se zpívá píseň »Vracovští mládenci, kde vy máte stárka«. Po které vyjde mladý stárek a odpovídá písní »Vracovští mládenci tady máte stárka« a naváže verbuňkem podle svého výběru.
U mladé stárky

Průvod pokračuje k domu mladé stárky, kde stárek zazpívá píseň »Tluču, tluču, otevřete«, na kterou mu stárka odpovídá z otevřeného okna. Stárci zazpívají ještě písničku »Pod vaším oknem«. Po ní krojovaní mládenci vhodí stárka do okna za stárkou. Společně potom vynesou z domu věnec jako první ze symbolů hodů. Stárci zazpívají píseň dle svého výběru. Krojovaní potom tančí skočné, vrtěné a verbuňky. Následuje sólo mladých stárků a průvod odchází v čele s mladými stárky, kteří nesou věnec. Průvod projde celým městem do tělocvičny, kde se koná hodová zábava. Úkolem krojovaných na zábavě je chránit věnec, aby jim ho nekrojovaní nebo přespolní neukradli. Pokud by se tak stalo, museli by krojovaní věnec vyplatit vínem a burčákem.

13b. Neděle
V neděli se krojovaní sejdou opět u kulturního domu, kde narozdíl od soboty chybí starší stárci, které půjde krojovaný průvod vyzvednout.
U starých stárků
U domu stárků krojovaní zazpívají píseň »Vracovští mládenci, kde vy máte stárka«. Načež vyjde starší stárek a odpoví zpěvem »Vracovští mládenci tady máte stárka«. Potom stárek zazpívá a zatančí verbuňk.
Káčer

Nakonec vyjde z domu stárek se stárkou a vynesou kačera jako druhý ze symbolů hodů. Stárci zazpívají společně jednu píseň. Dále krojovaní zpívají a tančí vrtěné, skočné a verbuňky. Následuje sólo starších stárků.

Průvod

Krojovaný průvod pokračuje se stárky, kteří nesou káčera, celým městem se zastávkami u fary, hospody a pekárny až do tělocvičny, kde se koná hodová zábava až do pozdních hodin. Na zábavě hrají dechová a cimbálová hudba. Stejně jako v sobotu musí krojovaní hlídat káčera.

Asi měsíc po hodech se konají ještě hodové dozvuky, což je taneční zábava v tělocvičně.
V hodovém průvodě nesmí chybět u žádného mládence láhev s burčákem popřípadě vínem a pokud je chladno tak i plozgaňa slivovice. Jak průvod prochází městem dávají mládenci zavdat (napít) známým ale i neznámým lidem. Když se průvod zastaví u domu některého ze stárků, tak mezi krojovanými ale i přihlížejícími prochází příbuzní stárků a roznáší občerstvení a to burčák a koláčky.

14. Vracovské dožínky
K závěru srpna dnes už pravidelně patří ve Vracově Dožínky. Tuto oslavu úrody a završení léta si připomínají nejen vracovské folklorní soubory, ale celé město a všichni milovníci lidových tradic.

Dožínky
Není to jen gesto, je to možnost společně strávit krásné odpoledne a večer. Pobavit se s přáteli a vůbec všemi, kteří na tuto lidovou slavnost přijdou. Pro věřící jsou významné slavnostní mší svatou s hospodáři a dožínkovým věncem. Ten den je celkově jiný než ostatní. Je v něm zvláštní lidský náboj, který vždy u lidových oslav měl obrovský význam. Při pohledu na lehký a při tom velmi čistý a kontrastní vracovský kroj se do mysli vtiskne radost a hrdost, že jsou Vracovjany.

Při představě slavnostně nazdobeného banderia jezdců v krojích, několika vozů, muzik a celého průvodu, včetně hasičů s historickými helmami a praporcem, to vše s hospodáři se mají návštěvníci dožínek skutečně na co těšit.

15. Vinařství
Život Vracovjana bez vína byl takřka nemyslitelný. Víno nebylo jen nápojem občerstvujícím, nýbrž také udržujícím v pořádku jeho celkovou zdravotní konstituci. Kus chleba a plucar vína spolu s kusem uzeného anebo slaniny byly hlavní součástí jeho stravy v době prací na poli, lukách a ve vinohradě. Vinařství stálo v popředí zájmů vracovských obyvatel. Vinohrad byl a je pro ně víc než symbolickým odkazem minulosti.

15a. Historie vinařství ve Vracově
Počátky vracovského vinařství sahají do třetí čtvrtiny 13. století. Lze tak soudit ze zmínky biskupa Bruna přiznávající v oblevňovací listině desátek z vinic bratrům Stockvischovým. Rozlohou vinic se Vracov nemohl měřit se sousedním Bzencem, kde se stalo vinařství hlavním zdrojem obživy. Pro úschovu vinné tekutiny na dobu celého roku bylo nezbytné zřizovat sklepy. Vzhledem k velkému počtu drobných vinařů, kteří si nemohli opatřit pro sebe zvláštní sklep, vyvinuly se ve Vracově společné sklepy, které bývaly vlastnictvím několika rodin. Pobyt ve sklepě býval časem oddechu po namáhavé práci. Vracovské sklepy bývaly jakousi druhou radnicí i kolbištěm debat politických a hospodářských, o čemž svědčí i název jednoho z nich a to »Parlament«. Další názvy jsou např. »ZDAR«, »U Machů«, další dělení sklepů je podle čísel, které sklepy dostávaly tak, jak postupně vznikaly.

15b. Typický vracovský sklep
Tak takhle vypadá jeden z typických vracovských vinných sklepů. Tyto sklepy jsou uvnitř klenuté. Když do něj vejdete ocitnete se v lisovně, která je oddělena od vlastního sklepa. Lisovna tvoří zvláštní společensky zařízené předsklepí, v němž kromě stolů a lavic je lis a vše k lisování a sklepnímu hospodářství potřebné. Za lisovnou už následuje vlastní sklep s bečkami a demižóny. V mnohých sklepech je na jejich konci ještě jedna společenská místnost s lavicemi a stoly.

15c. Druhy pěstovaných vín

Bílá vína převážně pěstovaná ve Vracově
Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Müller-Thurgau, Veltlínské zelené, Veltlínské červené, Neuburské, Sylvánské zelené, Sauvignon, Pálava, Moravský muškát, Tramín červený, Irsay Oliver.
Červená vína převážně pěstovaná ve Vracově
Frankovka, Portugalské modré, Rulandské červené, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe, Andre.

Vracovjáci je slovácká kapela dechové hudby z Vracova. K vínu se hodí tato píseň v jejich podání:

Zdroj:  https://www.mestovracov.cz , Wikipedie, kniha »Dějiny města Vracova« od Rudolfa Hurta, youtu.be.