Kouzelná proměna 

textilních sbírek v rukou konzervátora

                                                                           6. 7. 2016

1. Při naší návštěvě pobočky Muzea Těšínska probíhala ve Výstavní síni Orlová tato výstava. Na malé ploše byly nejdříve představeny vzorníky látek a hlavně druhy látek. V této oblasti se nejčastěji používalo plátno. Na polích se často pěstoval len a plátenictví bylo hodně rozšířeným řemeslem. Aby se získala pěknější bílá barva, látky se bělily na slunci, od toho na mnoha místech se zachoval místní název - Bělidlo. Předení a tkaní jsou dva základní úkony, které přadláci a tkalci prováděli doma, později vznikly továrny na výrobu látek. Bavlna se používala na šití krojů, které vyjadřovaly spojitost nositele kroje s určitou oblastí. Protože se výstava koná v pobočce Muzea Těšínska, začnu přehledem krojů.

2. Základní typy původních krojů

Z pohledu etnografie není vymezení vlastního Těšínska snadné. Po staletí se v Těšíně a na celém Těšínsku setkávala čeština s polštinou, ale i s němčinou a také slovenštinou. Na poměrně malém území v zóně vlivu tří sousedních národů krystalizuje pomyslná etnografická hranice mezi zónou valašsko-goralskou a lašskou, která sleduje západní část tzv. karpatského oblouku. Díky tomu lze z etnografického a folkloristického hlediska Těšínsko označit za jeden z nejbohatších regionů České republiky. Najdeme zde hned několik etnografických oblastí, v nichž se promítají kulturní, jazykové i náboženské vlivy sousedních národů, jejich způsoby osídlení, bydlení i hospodaření. V lidové slovesnosti, odívání, zvycích, výtvarném i hudebním projevu nalézáme na českém Těšínsku oblast vlastní těšínské lidové kultury s výraznými znaky lidové kultury goralské, ale i lašské a valašské. Jako příklad uveďme užívání hned čtyř základních typů původních lidových krojů - těšínského, orlovského, jablunkovského a goralského.

Geografické položení Těšínska předurčovalo jeho pozdější složitý jazykový a národnostní vývoj. Již tak složitou situaci v době národního probouzení těšínského lidu na přelomu 19. a 20. století zkomplikovaly početné migrační proudy přistěhovalců, směřujících do nížinné části Těšínska - na Karvinsko a na Ostravsko. Za prací do tehdy nově otevíraných dolů a hutí přicházeli lidé z celé tehdejší Rakousko-Uherské monarchie, nejvíce z polské Haliče. Do průmyslových oblastí se stěhovali také lidé z horských částí vlastního Těšínska. Všichni přinášeli své zvyky, náboženství, tradice i mluvu a osídlovali sever Těšínského Slezska. S neustálým rozvojem železniční sítě, rozšiřováním dolů, výstavbou hutí a strojíren se tento proces ještě urychlil a do té doby poklidné, málo osídlené a z hospodářského hlediska celkem nevýznamné podhorské Těšínsko se stalo jednou z nejindustrializovanějších a také nejhustěji osídlených oblastí Rakousko-Uherské monarchie. Původnímu krajskému městu Těšínu nejen vzrůstajícím počtem obyvatel stále více konkurovala Moravská Ostrava, která se postupně stala sídlem nejdůležitějších úřadů, důlních a hutních podniků a bank a emancipovala i do podoby správní, finanční, obchodní a kulturní metropole celého regionu. A tak kromě tradičních, poměrně výrazných a jednoznačně definovaných těšínských etnografických, jazykových a folklorních oblastí bylo možné zvláště v severní, průmyslové části Těšínska již před jeho rozdělením na polskou a českou část zaznamenat i celou řadu oblastí přechodných, které byly dokladem překotného vývoje regionu.

3. Etnografický a folkloristický výzkum

Systematický vědecky podložený etnografický a folkloristický výzkum byl na českém Těšínském Slezsku prováděn především po druhé světové válce a to pracovníky Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, pracovníky Muzea Těšínska v Českém Těšíně a Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. Tento výzkum se soustředil především na dokumentaci tradičních forem lidové kultury v horské a podhorské části Těšínského Slezska. Přispěl k tomu, že tato oblast patří mezi nejlépe zdokumentované oblasti z hlediska národopisu v českých zemích vůbec. Výsledkem dlouholetého výzkumu bylo publikování řady článků a knih o těšínské lidové kultuře v odborném tisku. Tradiční lidová kultura v prostředí velkých sídelních aglomerací ztrácí svůj původní význam. Přesto zájem o ni trvá překvapivě i u mladší generace a na Těšínsku je dnes živá především díky četným folklorním souborům. Některé těšínské lidové tradice a zvyky se dodnes udržely v okolí Jablunkova a zejména v horských částech regionu.

Lidová kultura se formovala na Těšínsku po mnoha staletí. Lidový oděv - kroj je jedním z mnoha prvků, které určovaly charakter regionu a jeho kultury. V nížinné části Těšínska to byly kroje těšínský a orlovský, ve výše položených oblastech Beskyd kroj goralský. Zvláštností je městský kroj jablunkovský, který byl výsadním oděvem bohatých jablunkovských měšťanů.

4. Ženský kroj

5. Mužský kroj

6. Nářečí

Na území Těšínského Slezska se vyskytuje zvláštní nářečí, které se dochovává v písních a tancích folklorních souborů. Zdejší soubory mají ve svém názvu často jména řek a hor této oblasti: Odra, Olza, Javorový, Mionší, Olšina a Olšinka. Další významné soubory jsou: Slezan, Slezánek, Suszanie, Jackové, Górole, Vonička, Nowina, Lónczka, Lipka, Lipeczka a Orlovanka. Soubory užívají kroje bohumínské, orlovské, těšínské, jackovské, goralské a mostořské,
 účinkují na festivalech v této oblasti. Soubory se prezentují i na jiných výročních koncertech a vystupují i na společných festivalech česko-polských, kde nejvýznamnější je třídenní soutěžní festival v blízkosti našich hranic Zlatý klas v Zebrzydowicích a v Českém Těšíně, který má již více než desetiletou tradici. Tyto festivaly jsou i turisticky velmi zajímavé, návštěvníci se na nich mohou setkat s lidovými umělci a řemeslníky jako řezbáři, perníkáři, malíři. Mohou také ochutnat domácí slezské speciality.

Górale je lidová píseň ze Slezska, konkrétně z oblasti v povodí řeky Olše, východní části Moravskoslezských Beskyd (Jablunkovsko, Třinecko). Píseň se zpívá jak na české tak na polské straně hranice s drobnými obměnami jazykovými i obsahovými. Píseň proslavila i skupina Čechomor, byť její jazykový projev zdaleka neodpovídal výslovnosti nářečí Těšínského Slezska. Je postavena na opakování jednoho motivu (dva horalé se přou o dívku) a refrén je výzva ke smíru a argumentace tím, že horalka má vždy dvě stejné věci, tudíž se o ni mohou podělit. Je to metafora k tomu, že dívek je přece dost.

Text písně
Za górami
za lasami
za dolinami
pobili się dwo górole ciupagami
Hej górale!
Nie bijcie sie!
Mo góralka dwa warkocze (dwoje oczu, wielkie serce, dwoje uszu, dwoje rynce, dwoje nogi, z przodu z tyłu)
podzielicie się!
Překlad
Za horami
za lesy
za dolinami
pobili se dva horalé valaškami
hej horalé!
Nebijte se!
horalka má dva copy (dvě oči, velké srdce, dvě uši, dvě ruce, dvě nohy, vpředu i vzadu)
rozdělíte se!

7.  O samotné výstavě

Preventivní konzervace zahrnuje všechny práce, kterými se konzervátoři snaží zabránit poškození textilií a zpomalit přirozenou degradaci předmětů tím, že zajistí optimální podmínky uložení předmětů. Sbírkové předměty se trvale ukládají v depozitářích. To jsou prostory k tomu přímo určené, podléhající speciálnímu režimu. Součástí prevence je pravidelná kontrola depozitářů, kde se neustále kontrolují jejich prostory, zapisují se hodnoty teplot a relativní vlhkosti, sleduje se výskyt škůdců.

Ve sbírkách jsou však i předměty v různém stupni poškození, proto kromě preventivní konzervace je potřeba provést konzervaci přímou se zásahy konzervátorů a případnými restaurátorskými zásahy. Než k takovému zásahu dojde, je zapotřebí provést průzkum předmětu. Ten je nutný z důvodu zabránění špatného nebo nevhodného způsobu konzervace. Konzervátor zjišťuje stav textilie, jeho materiálové složení, techniky výroby, rozsah poškození a seznamuje se s dostupnými informacemi o konzervovaném předmětu.

Výstava představí práci konzervátora textilu ve všech jeho činnostech. Seznámí návštěvníky s postupem konzervace textilu - skeletování, ukáže zkonzervované textilní sbírky, pomůcky při konzervování, různé rozbory textilií, ale i sbírky, které na svoji konzervaci teprve čekají.

Návštěvník tam může vidět různé typy vazeb textilií, staré druhy mýdel, např. Schichtovo mýdlo, valchu na praní, staré žehličky a prádelní koš. Najdeme tu i staré reklamní slogany typu: "Ví to bába, ví to vnučka, nejlepší je mýdlo Ručka".

Je vystaveno několik starých oděvů, uniforma z fondů Muzea Těšínska. Pokud si to někdo chce podrobněji prostudovat, je tady nabídka o  textilu a jeho údržbě.  Autor této prezentace sám nabízí kód pro vložení na stránky, takže s tím jistě souhlasí, za což mu děkuji. Zveřejnila p. Anna Marie Vaňková

Zdroj: Muzeum Těšínska, SLPT Hlubina