Zámek Milotice

30. 7. 2016
aneb jak jsme našli perlu  (jihovýchodní Moravy)

Některá místa jsme během naší dovolené vybírali náhodně nebo i na poslední chvíli. V případě zámku Milotice jsme měli jasno od začátku. No, považte, už ta blízkost asi 6 km od našeho výchozího místa. Byl krásný sobotní den a tak jsme se vydali na výlet. Hned na začátku je třeba uvést, že si místní obyvatelé své obce považují. Obec Milotice v soutěži  vesnice roku 2009 v Jihomoravském kraji  získala ocenění - Bílá stuha za činnost mládeže.

Zde je virtuální prohlídka obce, ve sloupci Panorama vpravo si můžete vybrat druh prohlídky:

1. Popis území obce

Milotice leží na území, které patří ke karpatské soustavě a tvoří je starotřetihorní pásmo. Podnební podmínky vyplynuly ze zeměpisné polohy. Převažující západní větry způsobují mírná letní i zimní období. Působení studeného baltského podnebí znesnadňuje chřibská a ždánická vrchovina. Půdní a klimatické poměry umožnily vznik středoevropské lesostepi. V údolích a nížinách se původně vyskytovaly lužní lesy a močály, případně slatinské louky. Svou optimální geografickou polohou byla tato oblast předurčena k tomu, aby se zde člověk usazoval již od nejstarších dob. V samotných Miloticích byly objeveny ojedinělé kusy paleolitické pazourkové industrie, z doby bronzové pak menší pohřebiště kultury únětické a byly odkryty hroby Keltů.

2. Vysvětlení názvu a první písemná zpráva

Milotice svým názvem (koncovka - ice) a rozsahem katastru nepřímo dokládají, že náleží k nejstarším osadám oblasti. Byly pojmenovány po svém dávném vlastníku - Milotovi. Počátek obce lze s jistou pravděpodobností klást nejpozději na přelom 11. a 12. století. Písemné zprávy jsou však až z r. 1341, kdy je připomíná plebán milotického kostela Hermann, od nějž pochází rukopisný misál , v němž se dochovaly dva seznamy tzv. železných krav.
Roku 1360 drželi Milotice bratři Zdeněk  a Čeněk z Ronova, příslušníci rodu Hronoviců. V Miloticích sídlili na tvrzi. Byla to bloková stavba z kamene obehnána zdí , palisádou a vodním příkopem. Pozůstatky těchto vodních příkopů se dochovaly do dnešní doby. V osmdesátých a devadesátých letech 14. stol. došlo k mocenským zápasům uvnitř lucemburské dynastie. Roku 1400 Milotice svým vojskem obsadil král Zikmund Lucemburský, který se podílel na vzájemných třenicích příslušníků rodu. R. 1412 jsou Milotice zapsány Janovi z Moravan.

3. Období středověku a střídání majitelů

Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů, kteří si po roce 1427 zřídili kolem tvrze opevněný tábor. Rytíři z Moravan neučinili nic podstatného ve prospěch rozšíření milotického statku, zasloužili se však o pevnostní zlepšení milotické tvrze. Zbyněk z Moravan, zástavní držitel Polešovic, dal někdy v letech 1428-1435 z tamního pobořeného, pozdně románského kostela vybírat kamenné kvádry, které byly dopravovány do Milotic a použity na fortifikační práce.
Po pánech z Moravan přichází do Milotic páni z Kravař, páni z Ojnic, Zástřizlové, Žerotínové. V roce 1572 se stává dalším majitelem Milotic Václav Haugvic z Biskupic. O dalších majitelích se zmíním později v souvislosti se zámkem.

4. Rodina Seilern Aspang

Roku 1888 získala Milotice hraběcí rodina Seilern Aspang v osobě Františka Karla Seilerna. Ten byl poslancem za katolickou stranu na zemském a říšském sněmu a významným činitelem v oblasti hospodářského podnikání i v otázkách národních. Podporoval českou menšinu ve Vídni a financoval zde i českou školu. Byl presidentem moravské agrární a průmyslové banky. Jeho dědicem se stal r. 1916 Dr. Ladislav Seilern, který byl zakladatelem a účastníkem hornického a elektrárenského společenství v Miloticích.
Poněvadž byly Milotice sídlem panství, byly zde poměrně příznivé sociální a hospodářské poměry. Na panství bylo  hodně polí, luk a pastvin, které umožňovaly plynulý chov dobytka. Vedle pěstování obilí, pohanky, prosa a luštěnin, se chovaly ovce, skot, prasata a drůbež. Už v době pobělohorské zde bylo rozšířeno vinařství a rybniční hospodářství. Díky panství měla část obyvatelstva také možnost živností, které byly uplatňovány na velkostatku. Hrozen vína se dostal i do znaku obce.

5. Průmyslová revoluce zasáhla i Milotice

Milotice se koncem 19. století staly místem rušného společenského života. Roku 1867 vzniká zásluhou místního faráře Fr. Webra Občanská záložna, byla zde cihelna, lihovar. V roce 1893 byla vystavěna škola.  Před 1. světovou válkou -  1. 9. 1913 byla provedena elektrifikace obce. V roce 1917 byla  založena Důlní a elektrárenská společnost. Významným rokem byl rok 1928, kdy byla vyřešena  automobilová doprava na trati Kyjov-Milotice-Vacenovice. V roce 1934 byla  založena těžební společnost zemního, plynu a nafty. R.  1943-Tomáš Baťa zakoupil důl Žofie na  těžbu hnědého uhlí, v r. 1943 byla  také zřízena kompresní stanice pro plnění bomb methanem. V roce 1950 v obci vzniká  JZD. V 60. a 70.  letech 20. století byla v obci postavena  nová základní  škola, zdravotní středisko, kulturní dům.

6. Návštěva zámku Milotice - perly jihovýchodní Moravy

Je celkem samozřejmé, že ten, kdo zavítá do Milotic jako návštěvník, zajde na zámek. Pohybuje se v rovinatém terénu a může si vybrat. Pokud se návštěvník chce podívat do zámeckých interiérů, zakoupí si vstupenku a na nádvoří čeká na určitou hodinu vstupu. Tento čas může zkrátit posezením v místní cukrárně při kávě nebo nějaké sladkosti, přitom může pozorovat návštěvníky vycházející  z kostýmérny už v zapůjčených dobových kostýmech.

Pokud se rozhodnete pro zámeckou zahradu, můžete tam strávit procházkami nebo  posedět na lavičkách v příjemném prostředí i několik hodin. Státní zámek Milotice, nazývaný perla jihovýchodní Moravy, je unikátně zachovaným komplexem barokních staveb a zahradní architektury.  Rozsáhlá francouzská zahrada o ploše 4,5 hektarů vybízí k procházkám třeba i s kočárkem a k relaxaci.

7. Stavební historie
Vlastníci Milotic obývali nejprve vodní tvrz, jejímž pozůstatkem je zbytek vodního příkopu kolem zámku. Až do konce 18. století stála jako připomínka této tvrze věž (v prostoru jižně od současné stavby zámku). Poté, co tvrz přestala vyhovovat náročnějším požadavkům na bytovou kulturu, byla na konci 16. století, někdy mezi lety 1586 - 1596, přebudována na renesanční jednopatrový zámek.
Stalo se tomu tak za Bernarda Ludvíka Tovara z Enczesfeldu, jehož erb a erb jeho ženy Aleny, rozené Berkové z Dubé, jsou druhotně umístěny na nárožích oranžérií, konírny a jízdárny, a dokládají tak jejich zásah do podoby milotického sídla. Renesanční zámek měl arkády jak v přízemí, tak v prvním patře.

Určité stavební zásahy, spíše konzervačního charakteru, si vyžádala poškození zámku vzniklá během jeho napadení povstalci Štěpána Bočkaje na počátku 17. století. Zásadnější změnou pro vzhled zámku byla přístavba nárožních věží a 2. patra v 70. letech 17. století, k níž došlo v rámci rekonstrukcí zámku vypáleného "Tatary" v roce 1663. Další újmy zámek utrpěl roku 1705, kdy byl atakován kuruckými vojsky Františka II. Rákoczyho. Obranný systém zůstal zachován až do zásadní barokní přestavby objektu.

8. K současné podobě zámku

Současná podoba zámku je výsledkem stavebních úprav prováděných v první polovině 18. století za K. A. Serényi. V letech 1702 až 1746 byl majitelem milotického zámku Karel Antonín Serényi, který přistoupil k jeho přestavbě, aby získal reprezentativní sídlo. Úpravy probíhaly ve dvou fázích, v letech 1719 - 1725 a 1738 - 1743, a nezměnily původní čtyřkřídlou dispozici zámku. V první stavební fázi bylo postaveno východní křídlo zámku se sallou terrenou a reprezentačním sálem, dále skleník v dolní části zahrady (byl zbourán ve 2. polovině 18. století) a přístupový most.

Práce probíhaly také v interiérech: v roce 1725 dokončil Jan Kristián Pröbstel hlavní schodiště zámku, štukatér Giovanni Michael Fontana stropy obou předsálí (dnes kulečníkový pokoj a knihovna) a jídelny.

Malíř František Řehoř Ignác Eckstein odevzdal hotovou fresku v reprezentačním sále.

Ještě před rokem 1719 pracovali na štukové výzdobě pracovny hraběte (dnes společenského salónu) Pietro a Bernard Spinettiovi. Během druhé fáze byla realizována stavba konírny, jízdárny a obou oranžérií. Jan Kryštof Schletterer dodal sochařskou výzdobu mostu a na attiku zámku byly osazeny sochy patrně od Jana Kristiána Pröbstela. Zároveň byla dokončena výzdoba interiérů - dřevěné obložení kuřáckého kabinetu a originální tapety hraběnčina kabinetu.

V této druhé fázi vytvořil Josef Tadeáš Rotter fresku nad hlavním schodištěm a Josef Ignác Mildorfer fresku v zámecké kapli, která patří k jeho nejvýše ceněným pracím.

Osoba architekta milotického zámku není doposud úplně vyřešena. V literatuře jsou jako možní architekti milotického zámku uváděni: Antonio Salla, Domenico Martinelli, Josef Emanuel Fischer z Erlachu, Christian Alexander Oedtl. Stavbu zprvu vedl brněnský mistr František Benedikt Klíčník a přibližně od roku 1722 architektonické plány realizoval zednický mistr z Milotic, Martin Pahnost.

9. Přehled majitelů

Vesnice Milotice vznikla nejpozději na přelomu 11. a 12. století, i když prvně je zmiňována v písemných pramenech až roku 1341, a to v misálu milotického plebána Hermanna.  Jako první známí držitelé Milotic vystupují od roku 1360 páni z Ronova, později páni z Moravan.  Ve druhé polovině 15. století se v jejich držbě střídaly rody pánů z Kravař, Ojnických, v první polovině 16. století pak Zástřizlové, ve druhé polovině 16. století spravovali panství Žerotínové, Václav Haugvic z Biskupic, Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu a Kristina z Roggendorfu.
První polovina 17. století byla z hlediska majitelů pro Milotice neméně pestrá; objevují se zde zástupci rodu Zástřizlů, Valdštejnů a Scherfenberků. Rok 1648 je pro milotické panství z hlediska neustále se střídajících majitelů rokem zlomovým. Gabriel Serényi (1615-1664) kupuje panství na konci třicetileté války a v majetku jeho rodu zůstává až do počátku 19. století. Gabrielovým nástupcem se stal jeho syn Jan Karel (+1691) a roku 1702 jeho vnuk Karel Antonín Serényi (1681-1746).

10. Lomnická větev a Seilernové

Po vymření milotických Serényiů roku 1750 připadly jejich majetky lomnické větvi tohoto rodu a postupně se v držbě Milotic vystřídali sourozenci Antonín Serényi (+1762) a Ludvík Serényi, kanovník (1705-1780). Jako poslední mužský příslušník tohoto rodu figuruje v dějinách milotického zámku Karel Bernard Serényi (+1811). Když tento roku 1811 zemřel, tak panství spravovala do roku 1819 jeho dcera Kristina (+1819), provdaná za hraběte Gabriela Choiseul d'Aillecourt (1780-1840). Další dědičkou se stala po brzkém skonu Kristiny její dcera Františka Pavlína (1809-1885), která pojala za muže hraběte Jana Františka z Hardeggu (1799-1854); Milotice spravovala až do své smrti v roce 1885.
Roku 1888 shromáždil František Karel Seilern (1852-1916), vnuk Františky Pavlíny Hardeggové, ve svých rukou všechny dědické podíly a stal se jediným majitelem panství. Protože se však neoženil a neměl zákonného dědice, ujal se správy majetku po jeho smrti roku 1916 synovec Ladislav Seilern (1886-1976), který majetek okleštěný prvorepublikovou pozemkovou reformou spravoval až do roku 1945. Z důvodu přihlášení se JUDr. Ladislava Seilerna roku 1941 k německé státní příslušnosti byl rodině zabaven majetek a rodina byla odsunuta.

11. Zámecká zahrada Milotice
Zahrada se rozprostírá v Moravském Slovácku v nadmořské výšce 184 m.n.m. na rozloze 4,5 ha, přilehlá bažantnice přibližně na 15 ha. Její umístění na rovině umožňuje vyznění její barokní osy a napojení zahrady do krajiny.
První zmínky o zahradě jsou z roku 1611. Jednalo se o zahradu formální (pravidelnou). Zahrada byla nevelkého rozsahu pěstovaly se v ní hlavně léčivé rostliny, zelenina a byliny vhodné pro kuchyni. Nacházela se po pravé straně zámku. Již v roce 1637 je doloženo rozdělení zahrady na ozdobnou, kuchyňskou a ovocnou.

Od roku 1722 přebudování milotického zámku do podoby reprezentativního sídla doprovázely také plány na úpravu jeho bezprostředního okolí. Projekt okrasné zahrady ve francouzském stylu vypracoval zahradní architekt Antonín Zinner.  Plocha přilehlé bažantnice byla pravidelně rozčleněna sedmi hvězdicovitě se sbíhajícími cestami, které umožňovaly přehledný odstřel chovaných bažantů.  V první čtvrtině 19. století vypracoval Maxmilián Erras návrh na přetvoření francouzské zahrady na romantický anglický park, který ovšem nebyl realizován.
Zásahy do zahrady v první polovině 20. století nebyly takového druhu, aby znemožnily rekonstrukci zahrady podle návrhu ing. Dušana Riedla z roku 1965, která byla realizována v letech 1968-1972 za vedení ing. Zdeňka Horsáka.

12. Francouzská zahrada
Zámecká zahrada v Miloticích je mimořádně dochovaný barokní soubor. Původně renesanční zámek byl od roku 1719 barokně přestavován pro Karla Antonína Serényiho.
Francouzská barokní zahrada představuje rozlehlou architektonickou kompozici, která tvoří jeden celek s okolní záměrně upravovanou krajinou.Je založena na dokonalé symetrii a budována s geometrickou přesností.

Budova zámku i zahrada je rozdělena na dvě symetrické části. Hlavní osa vychází ze stavby zámku a perspektivně pokračuje do krajiny. Koncem 18. století byla osázena lípami. Vedlejší osy vedoucí do Milotic a Kyjova jsou lemovány kaštany koňskými. Aleje dotvářejí v rovinaté zemědělské krajině vznosný rámec barokního šlechtického sídla. Most navazující na lipovou alej je vyzdoben sochami se zvířecími i lidskými motivy doplněnými dekorativními vázami. Jejich autorem je Jakub Kryštof Schletterer. Most nás uvede na půlkruhové čestné nádvoří. Po bocích je dvůr dotvářen objekty konírny a jízdárny. Zatímco severní strana zámku byla otevřena do hospodářského dvora, jižní strana se obracela do ovocné zahrady.

13. Popis zahrady

Hlavní osa prochází budovou zámku a na druhé straně samotnou ozdobnou zahradou.  Do vlastní ozdobné zahrady se vcházelo ze zámeckého nádvoří přes sala terrenu nebo ze slavnostního sálu (piano nobile) v patře dvojramenným schodištěm, ústícím k osovému bazénu uprostřed malého parteru na terase. Zahradní terasa je lemována po délce balustrádou a ukončena po obou stranách oranžériemi, které zrcadlově navazují na objekty konírny a jízdárny. Na samotný parter se sestupovalo novým širokým schodištěm, které prorazilo a zformovalo zeď původního renesančního opevnění. Po stranách pod balustrádou byly umísťovány v kbelících citroníky z oranžérií.

Hlavní parter byl vymezený tvarovaným habrovým loubím. Vytvořil rozlehlý zahradní salón, který byl rozdělen na dvě symetrické části. Středem vede cesta, lemovaná květinovými záhony. V hustém stinném loubí je ukryta pěšina s koberci stínomilných květin. V místě, kde se loubí protínají, vznikly atraktivní zelené rondely. Zadní část kolem umělé vyhlídky je protkána cestičkami a doplněna drobnými dřevěnými i zděnými stavbami. Celá kompozice byla uzavřena z jižní a severní strany alejemi kaštanů koňských.

14. Náročná údržba vede k zjednodušení

Pravděpodobně po zrušení instituce poddanství (1848) byly zrušeny náročné květinové záhony a tvarované stromy. Ponechán byl pouze centrální záhon. Jihovýchodní kout zahrady byl přebudován "anglikanizací" v přírodní volný park. Po změně majitelů v roce 1888 je zahradní kompozice dále zjednodušena a péče oni omezena nejspíše z důvodu nedostatku finančních prostředků. Hlavní osa byla lemována stromkovými růžemi a centrální záhon byl nahrazen fontánou.

Poslední velkou změnou prošla zámecká zahrada v roce 2009, kdy byl realizován projekt Obnova historických alejí a rondelů v barokní zahradě v Miloticích (Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D., leden 2008).  Z vzácných dřevin v parku můžeme jmenovat následující druhy: nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.) líska turecká (Colyrus colurna L.), lípa velkolistá (Tilia plathyphylos Scop.),tis červený (Taxus baccata L.), katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides).

15. Zámecké oranžérie
Milotické oranžérie dnes představují nejstarší a nejzachovalejší stavby tohoto typu na Moravě. Hrabě Karel Antonín Serényi započal v roce 1716 s úpravami renesančního sídla na barokní letohrádek s rozsáhlým parkovým areálem, užitkovou zahradou a bažantnicí. Již v tomto roce se počítalo s oranžériemi v současné podobě.
V roce 1721 podepsal hospodářský správce Dominik Jurkovský kontrakt se stavebním mistrem Františkem Benediktem Klíčníkem z Brna na vybudování dvou oranžérií, a to jako symetrických budov, které budou mít podobu "altánu", jejich délka má činit 15 sáhů ( jeden vídeňský sáh = 1,869 m), a výška i šířka shodně 5 sáhů. Do budovy budou instalovány krby. V souladu s ochranou rostlin bude oranžérie rozdělena na vlastní prostor k uchování rostlin a předsíň. Práci provede Klíčník podle dodaného plánu (není uveden autor) a za zhotovenou práci obdrží z hraběcí pokladny 450 zlatých. Patrně již kolem roku 1723 je tato stavba dokončena a milotický dominus Karel Antonín hrabě Serényi se obrací na přítele Aloise Harracha s prosbou, aby jeho syn, který pobýval v Itálii na kavalírské cestě, zakoupil ve Florencii 6 velkých cedrů (janovských) a neuvedený počet pomerančovníků. Za tyto dřeviny má obdržet doplatek 175 zlatých.

Vážné nebezpečí hrozilo oběma oranžériím v době držení rodinného majetku Ludvíkem Filipem Seilernem z lomnické větve, který chtěl obě zmíněné oranžérie zbořit pro rozsáhlé náklady spojené s  jejich údržbou. Nakonec milotické oranžérie zůstaly zachovány, ale jejich funkce se postupem doby musela proměnit. V průběhu 19. století se změnily v klasické skleníky s trvale umístěnými rostlinami.

16. Bažantnice
Souběžně s přestavbou zámku hrabětem Karlem Antonínem Serényi od roku 1716 byla budována také bažantnice. Zámecká bažantnice rozvinula slohový soubor dále do krajiny, jak to odpovídalo dobovým zvyklostem. Byla založena v první polovině 18. století na hvězdici střelných alejí, k nimž roku 1766 nechal František Ludvík Serényi vybudovat střelecký pavilon.
Jednotlivé osy alejí propojovaly bažantnici s francouzskou zahradou, nebo zámek s domem lesníka v bažantnici.  Bažantnice s oborou byla obehnána zámeckou zdí a sloužila k umělému chovu a lovu bažantů a ostatní zvěře.

16a. Živočichové v bažantnici

Původně byla bažantnice řídce osázená listnatými a později i jehličnatými dřevinami s četnými palouky. K jejímu uplnému zalesnění došlo koncem 19. a začátkem 20. století. Převážně jasanem ztepilým Fraxinus excelsior. V druhé polovině 20. století byl v bažantnici chován Jelenec viržinský (běloocasý) - (Odocoileus virginianus).

Zámecká bažantnice je součástí Ptačí oblasti Bzenecká Doubrava- Strážnické Pomoraví. Předmětem ochrany je šest druhů ptáků čáp bílý, moták pochop, lelek lesní, strakapoud jižní, strakapoud prostřední, skřivan lesní. Dále byli zjištěny tyto druhy Bukáček malý,čáp černý, včelojed lesní, luňák hnědý, luňák červený, rybák obecný, ledňáček říční, žluna šedá, datel černý, pěnice vlašská, lejsek bělokrký, ťuhýk obecný, ledňáček řícní, datel černý,

16b. Stromy a rostliny v bažantnici

Z rostlin zde můžeme sledovat prvky lužního lesa v němž jsou ve stromovém a keřovém patře zastoupeny následující druhy: javor babyka, jasan úzkolistý podunajský, jasan ztepilý, dub letní, lípa srdčitá, jilm vaz, jilm habrolistý, střemcha obecná pravá,  svída krvavá (svída obecná),  brslen evropský, bez černý,
Bylinné patro je velmi pestré jsou zde zastoupeny i chráněné rostliny. V bažantnici se nacházejí např: Kosatec žlutý, Áron východní, sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, orsej jarní, blatouch bahenní.

17. I takový je vztah některých lidí k památkám ...

Při tvoření tohoto materiálu jsem využila stránky obce Milotice a tam je nabídnut Letní zpravodaj 2016. Samozřejmě jako návštěvnice jejich obce jsem si ho pročetla a našla jsem i toto:

"Příliš drahá výzdoba
Několik mladých umělců ze základní školy, kteří se zřejmě hlásí
k současnému uměleckému směru s názvem Absolutní kreteni-
smus, vyzdobilo altánek v zámecké bažantnici. Za svoje výtvory
budou odměněni fakturou za odstranění maleb a uvedení altán-
ku do původního stavu. A levné to fakt nebude.
Po opravě bude v okolí altánku osazeno několik kamer s bezdrá-
tovým přenosem. Současně bych chtěl také upozornit, že zámec-
ký areál včetně bažantnice je přístupný pouze do 19.00 hodin."
Následuje foto sprejem postříkaných sloupů altánku.

Co k tomu říci? Milotice na svých stránkách připomínají, že získaly Bílou stuhu za činnost mládeže r. 2009. Bohužel, i takoví lidé jsou mezi námi, ale tady mám radost, že pachatele odhalili a rodiče to budou hradit. Milotice jsou malá obec, tam se lidé určitě znají a počítám s tím, že se mezi lidmi roznese, kdo to udělal. To je možná víc, než zaplatit nějaký tisíc za opravu. Palec nahoru.

18. Moje postřehy

Po prohlídce milotického zámku a procházce ve francouzské zahradě (v bažantnici jsme nebyli) mohu říci, že zámek si označení "perla jihovýchodní Moravy" určitě zaslouží. Pokud si člověk chce prohlédnout zámek, projít alespoň francouzskou zahradu a nahlédnout do obou oranžérií, je to téměř na půl dne. Za krásného počasí je to ideální výlet, navíc si zde můžete vypůjčit dobové kostýmy a v nich se vyfotit v zámecké zahradě. My jsme navíc měli štěstí na opravdu výbornou průvodkyni. Ta nejen hned na začátku oznámila, že focení je dovoleno, ale za své vystupování i mluvený projev si zaslouží velkou pochvalu. Mohli jsme to srovnat s několika jinými průvodci a toto mladé děvče opravdu "vyčnívalo". Návštěvu zámku Milotice tedy mohu vřele doporučit.

Ale současně bych chtěla něco doporučit tvůrcům stránek Obce Milotice. Totiž, aby byli pozornější. Při tvorbě tohoto materiálu jsem využila jejich podání historie a narazila jsem na několik chyb. V této větě: V roce 1572 se stává dalším majitelem Milotic Václav Haugvic z Biskupic. Mají uvedeno Hagvic. Svoji pochybnost jsem si ověřila a došla jsem k závěru, že v několika textech se tato chyba vyskytla, je tedy vidět, že lidé jen kopírují daný materiál. Možná ten, kdo tvořil nebo přepisoval text o historii Milotic, neslyšel o rodu Haugviců. Kdyby náhodou zabrousili na tyto stránky, mám pro ně erb Haugviců a malý příběh:

Na červeném podkladu se nachází černá beraní hlava se zlatými rohy. Tento znak je společný pro všechny větve.
K beraní hlavě se váže příběh, ve kterém předek rodu v rámci hájení královského hradu dal ve chvíli, kdy obležené baště docházely zásoby, zabít posledního berana, jehož krví pomazal staré volské kůže a nechal je pověsit na hradbách, z čehož nepřítel usoudil, že obléhaní mají potravin dostatek a další boj by byl zbytečný a s nepořízenou odtáhl. Příslušník rodu jako odměnu za dobrou taktiku získal právo nosit ve znaku právě beraní hlavu.

Kdyby to přece jen někdo hledal, najde to tady: HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Haugvicové z Biskupic, s. 55-56

Dobře, řeknu si, Haugvicové nejsou tak známí, ale když kousek dál ve stejném textu je jméno Albrecht z Valdštejna uvedeno bez T jako Albrech, tak si už pomyslím, že ten, kdo psal text o historii Milotic, měl asi velkou absenci v dějepise na základní škole. Dál jsem raději už nečetla.

A úplně nakonec: Nedávno se malovala naše chodba a schodiště, udělala jsem novou výzdobu našeho schodiště s využitím fotek z kalendáře. Zámek Milotice jsem pověsila nejblíže svým dveřím.  Prostě, je to perla.

Zdroj: Wikipedie, stránky Zámku Milotice a Obec Milotice, youtube